náhled|Ilustrace Otty Ubbelohdeho k pohádce, 1909 Statečný krejčík (německy Das tapfere Schneiderlein) je pohádka ze sbírky Kinder- und Hausmärchen bratří Grimmů, kde má od prvního vydání z roku 1812 číslo 20. V prvním vydání vyšla pod názvem Von einem tapfern Schneider, název Das tapfere Schneiderlein nese od druhého vydání z roku 1819. Hlavní postavou je krejčí, který zabije sedm much jednou ranou, dá si tento počin vyšít na pás a se získanou pověstí přelstí obry i krále.
Děj Krejčík zabije jednou ranou sedm much, které mu slétly na chleba s povidly. Je na svůj čin tak pyšný, že si vyšije pás s nápisem „sedm jednou ranou“ a vydá se do světa; s sebou si vezme starý sýr a cestou chytí ptáka.
Na hoře potká obra, který nápis na pásu pochopí jako sedm zabitých lidí. V silových zkouškách ho krejčík přelstí. Obr vymačká z kamene vodu, krejčík místo něj šťávu ze schovaného sýra; obr vyhodí kámen tak vysoko, že ho sotva dohlédnou, krejčík místo kamene vypustí ptáka, který se už nevrátí. Při odnášení pokáceného dubu se posadí do větví, jež nese obr. Když ho vymrštěná koruna třešně vynese do vzduchu, tvrdí, že přeskočil strom, aby se vyhnul střelbě lovců. V obří sluji pak neulehne do připraveného lůžka, ale schoulí se v koutě; obr v noci do lůžka udeří železnou tyčí, a když ráno krejčík vyjde ven živý, obři se rozutečou.
Krejčík usne na dvoře královského paláce. Lidé přečtou nápis na jeho pásu a král ho přijme do služby, jeho vojáci se ho však bojí a chtějí odejít. Král mu proto uloží tři úkoly: zabít dva obry, kteří pustoší les, chytit jednorožce a chytit divokého kance. Krejčík všechny tři splní lstí: obry proti sobě poštve házením kamenů, jednorožce nechá zabodnout roh do stromu a kance zavře v kapli. Za to dostane princeznu a půl království.
Po čase královna zaslechne, jak její muž ze spaní volá na tovaryše, aby ušil kabát a spravil kalhoty, a pozná, že si vzala krejčího. Král slíbí, že ho dá v noci odvést na loď, králův zbrojnoš však krejčíka varuje. Ten pak jen předstírá spánek a nahlas vypočítá své činy; čekající služebníci se leknou a utečou. Krejčík zůstane králem do konce života.
Vznik a vydání Pohádka vyšla poprvé v prvním svazku sbírky Kinder- und Haus-Märchen roku 1812 pod číslem 20, s. 77–88. Ve druhém vydání z roku 1819 stojí na s. 104–114 a v posledním, sedmém vydání z roku 1857 na s. 109–118.
Podle komentáře Jiřího Polívky a Johannese Bolteho stály v prvním vydání pod číslem 20 dva texty. Druhý z nich pochází od rodiny Hassenpflugových a byl zapsán 10. února 1812; hrdina v něm zabil devětadvacet jednou ranou („29 auf einen Streich“) a vyprávění končilo výmluvou krejčího vymrštěného třešní do vzduchu. Ve druhém vydání byl text doplněn podle jiného hesenského vyprávění.
Druhá polovina pohádky, tedy část od chvíle, kdy krejčík opouští obra a odchází ke královskému dvoru, je převzata ze sbírky Wegkürtzer štrasburského autora Martina Montana z roku 1557, kde má číslo 5 a název Von einem könig, schneyder, rysen, einhorn und wilden schwein. Ve druhém vydání byla připojena k hassenpflugovskému textu, a proto přepsána; v prvním vydání z roku 1812 stál pod číslem 20 jako první text nezměněný otisk Montanovy verze.
Motiv chvástavého krejčího, který zabil několik much jednou ranou, je v německé literatuře doložen už před bratry Grimmy. Johann Fischart na něj naráží roku 1575 v Geschichtklitterung („neun in eim Streich, wie jener Schneider“) a roku 1577 ve Flöhhatz („Hörst nicht vom tapfern Schneiderknecht, Der drei in aim Streich tödtet schlecht?“).
Český překlad Dobový český překlad vyšel roku 1885 pod názvem Udatný krejčík ve sbírce Vybrané báchorky L. Bechsteina, br. Grimmů a j., kterou přeložil Pavel J. Šulc a vydal pražský nakladatel Alois Hynek.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pohádky bratří Grimmů