Dúd Murra ( „Murrský lev“,, vlastním jménem Muhammad Sálih bin Júsuf, ; přibližně 1881 – září 1928) byl poslední nezávislý sultán (kolak) Wadajské říše vládnoucí v letech 1901–1909. Na trůn nastoupil po vítězství v občanské válce, ve které svrhl svého rivala Ahmada al-Ghazálího.
Téměř celá jeho vláda byla vyplněna bojem proti Francii, která na území Wadaje pronikala ze západu ze sousedního Bornu. V roce 1909 padlo wadajské hlavní město Abéché, kde Francouzi dosadili na trůn Dúd Murrova bratrance Adama Asíla, zatímco Dúd Murra po boku svých věrných – a také příležitostných spojenců z řad okolních sultánů – pokračoval v odporu. Jeho boj za znovuovládnutí wadajského trůnu i přes dílčí úspěchy skončil v roce 1911, kdy se Francouzům definitivně vzdal a zbytek života strávil v exilu. Osud Wadajské říše se naplnil o rok později, kdy Francouzi sesadili i Adama Asíla a země byla začleněna do Francouzského Čadu.
Počátky vlády
Muhammad Sálih bin Júsuf byl synem Júsufa bin Muhammada aš-Šarífa, který byl wadajským vládcem v letech 1874–1898 a jehož vláda byla obdobím klidu a stability. V témže roce, kdy zemřel sultán Júsuf, anglo-egyptská vojska porazila u Omdurmánu mahdisty a ovládla území Súdánu. Bezprostředně pro Wadajskou říši to představovalo, že Britové a Egypťané obnovili Dárfúrský sultanát, který se poslední léta zmítal ve válkách a chaosu, na jehož trůn dosadili Alího Dínára, který, i když měl být jen loutkovým vladařem, se projevil jako schopný panovník sledující výbojnou politiku vůči sousedním sultanátům.
Wadajská říše neznala princip primogenitury, takže panovníkova smrt bývala obvykle předzvěstí nástupnické krize, vražd a občanských válek mezi pozůstalými syny, synovci a bratry. Nejstarším synem sultána Júsufa byl princ Abd al-Azíz, kterého ale nechal oslepit jeho mladší bratr Ibráhím zvaný Birka („Rybník“), který se tak chopil trůnu. Jeho vláda trvala jen dva roky a tři měsíce, když podlehl revoltě části wadajské šlechty, která si následně za sultána zvolila Ibráhímova bratrance Ahmada zvaného al-Ghazálí („Gazela“).Tubiana (1960), op. cit., s. 86-87.
Ahmad al-Ghazálí panoval necelý rok, když se situace zopakovala a musel sám čelit šlechtické vzpouře. Sultán vyklidil hlavní město a uchýlil se na jih do Am Dám, který ležel blíže dárfúrským hranicím, odkud mohl počítat s podporou Alího Dínára. Vzbouřenci si mezitím do čela zvolili Muhammada Sáliha přezdívaného Dúd Murra, který se vedle wadajských spojenců mohl opírat o podporu sanúsíjů, mystického militantního bratrstva vycházejícího z myšlenek wahhábismu, jež od roku 1843 působilo na území dnešní střední a východní Libye a ve Wadajské říši mělo silný vliv již desítky let. Dúd Murra vytáhl proti Ibráhímovi v Am Dám, kde ho oblehl. Obléhání doprovázené občasnými střety menší intenzity trvalo rok a nakonec nedostatek potravin a střeliva donutil Am Dám ke kapitulaci. Ibráhím al-Ghazálí upadl do zajetí, byl oslepen a krátce poté zemřel.
Dúd Murra se tak stal nezpochybněným pánem wadajské země. Sanúsijům za odměnu za jejich vydatnou podporu udělil obchodní privilegia a královskou ochranu – říkalo se, že „pokud zemře obchodník, král Dúd Murra ho jistě pomstí, a pokud by obchodník zabil domorodce, sultán osobně za něho zaplatí odškodnění“.
Již v prvních letech své vlády se Dúd Murra musel postavit k pronikání Francouzů, kteří 22. dubna 1900 v bitvě u Kuseri porazili súdánského warlorda Rábiha az-Zubajra, který vládl v oblasti Bornu západně od Wadaje, nedaleko Čadského jezera. Francouzům tak na cestě do Wadaje nestálo vůbec nic; a jejich prvním cílem byli sanúsijové a poté odbojní místní vládcové, které systematicky nahrazovali poddajnějšími loutkovými satrapy.Behrends (2015), op. cit., s. 46–47. Dúd Murra si byl dobře vědom, že je posledním nezávislým králem v Sahelu a snažil se proto s Francií vycházet po dobrém, ovšem Francouzi, kterým šlo o vybudování souvislé koloniální říše od Senegalu přes Alžírsko až po Kongo, byli rozhodnuti nezávislý Wadaj déle netolerovat.
Ztráta Abéché
V roce 1906 Francouzi zahájili postup proti Wadajské říši. Vládce sousedního Dársílského sultanátu Muhammad Bachít využil situace a pokusil se narušit wadajský monopol na obchod se slonovinou z Dár Kibetu, což málem vyústilo mezi oběma stranami ve válečný konflikt.Kapteijns (1983), op. cit., s. 460 Francouzi na východ postupovali systematicky a zakládali po cestě opevněné základny a v roce 1907 se nacházeli 160 kilometrů od Abéché. Dúd Murra se následujícího roku rozhodl přejít do útoku: 29. května 1908 se wadajská vojska střetla s oddílem pod velením kapitána Jérusalemyho a 16. června téhož roku s jednotkou kapitána Juliena. V obou případech byla wadajská armáda odražena;Tubiana (1960), op. cit., s. 91. v květnovém střetnutí dokonce padli místodržící dvou wadajských provincií.
Kapitán Jean-Joseph Fiegenschuh 12. června 1909 se 180 vojáky a dvěma děly obsadil Abéché. Následujícího dne Wadaj prohlásil za francouzský protektorát a na trůn dosadil loutkového vladaře – Dúd Murrova bratrance Adama Asíla, vnuka sultána Muhammada aš-Šarífa, který musel dříve z Abéché uprchnout, protože Dúd Murra měl v úmyslu ho nechal oslepit. Francouzi se následně pustili do pacifikace sítě wadajských vazalských států, které nyní pokládali za zcela své.Daly (2010), op. cit., s. 96. V Dár Támá sesadili sultána Uthmána a nahradili ho loutkovým vládcem. Dársílský sultán Muhammad Bachít, ve snaze vymanit se z wadajského područí, poslal přímo do Fort-Lamy dopis s nabídkou podrobení se přímo Francii. I když tak učinil ještě předtím, než musel složit hold Asílovi a poté, co Francouzi přímo navštívili dársílské hlavní město Qúz Bajda, Francouzi s ním stejně nadále zacházeli jako s wadajským vazalem, což bylo ponížení, které patrně přispělo k tomu, že se proti Francii později obrátil. Podobným způsobem se Francii podvolil také sultán Idrís z Dár Qimru.Daly (2010), op. cit., s. 97.
Odboj proti Francii
Dúd Murra se stáhl na sever do Kabkábíje, hlavního města Dár Támá (kam se za podpory dárfúrské armáda zatím navrátil původní sultán Uthmán), kde necelý další rok budoval vojsko ze zbytku svých věrných za podpory ze strany sanúsíjů a dárfúrského sultána.
Francouzi počátkem roku 1910 podnikli inspekční cestu do Dár Masálít;Behrends (2015), op. cit., s. 47. kapitán Jean-Joseph Fiegenschuh se s domorodou jednotkou utábořil u Džabal Kandaraj na břehu Wádí Kadža, zatímco dármasálíjský sultán Tádž ad-Dín a jeho synovec Muhammad Bahr ad-Dín se s vojskem shromáždili před městem al-Džunajna. Princ Muhammad se jal s Francouzi vyjednávat, ale došlo však k incidentu, který přerostl v bitvu, ve které byli Francouzi na hlavu poraženi a kapitán Fiegenschuh zabit.
Následně Alí Dínár, Dúd Murra a Tádž ad-Dín vpadli do Dár Qimru a Dár Támá a vyháněli lokální Francouzům nakloněné vládce. Dárfúrský sultán necítil k Dúd Murrovi pražádnou náklonnost, ale francouzská hrozba je oba donutila ke spolupráci. Vojsko Alího Dínára však utrpělo porážku 7. dubna 1910 a Dúd Murra v jiném střetnutí 19. dubna 1910. Po této porážce Dúd Murra ustoupil z Dár Támá na jih do Dár Masálít, zatímco Francouzi byli zaneprázdněni potlačováním povstání ve východním Wadajsku a dalšími trestnými výpravami.Kapteijns (1983), op. cit., s. 461
Francouzi ale Dúd Murrovi porážku u al-Džunajny nezapomněli a koncem roku 1910 Joseph Édouard Maillard, velitel francouzských jednotek v Čadu, s třemi sty vojáky proti němu vytáhl do Dár Masálít. Ale 8. listopadu 1910 u vesnice Durútí byl obklíčen a poražen pětitisícovým vojskem Dúd Murry a Tádž ad-Dína. I když i ti utrpěli značné ztráty, včetně sultána Tádž ad-Dína, toto vítězství navrátilo Dúd Murru na politickou mapu Sahelu. Po vítězství nad oddílem kapitána Fiegenschuha šlo o druhý, ale také poslední triumf protifrancouzské koalice.
Francouzi povolali plukovníka Victora Emmanuela Largeaua, který v Čadu velel v letech 1902–1904, aby nepříznivou situaci zvrátil. V lednu 1911 francouzské jednotky zaútočily na Dár Masálít, kde zvítězily v několika střetnutích a srovnaly se zemí hlavní město Dirdžail. Dárfúrský sultán Alí Dínár využil momentálního chaosu a napadl a vyplenil Dár Támá. Dúd Murra po svém vítězství u Durútí společně s posilami od nového masálíjského sultána Muhammada Bahr ad-Dína vytáhl přímo proti svému bývalému hlavnímu městu Abéché, ale Francouzi mu vytáhli v ústrety a dva dny pochodu od města ho porazili. Dúd Murra musel zavelet k ústupu zpět do města Muqúrní, kde se zdržoval Muhammad Bahr ad-Dín – který však již z obavy z další francouzské agrese proti své zemi dále odmítl Dúd Murru podporovat a vypověděl ho z Dár Masálít. Ten tak, když mu došly všechny alternativy, se v říjnu 1911 Francouzům vzdal.Davies (1924), op. cit., s. 60. V době kapitulace ho následovalo už jen 500 bojovníků, z toho jen 120 bylo ozbrojených puškami.
Sultán Adam Asíl byl téhož roku sesazen z trůnu poté, co upadl v podezření, že se podílel na protifrancouzském spiknutí a wadajský region následně přešel pod přímou koloniální správu. Dúd Murra odešel do vyhnanství; podle Reginalda Daviese žil pod dohledem ve Fort Lamy a pobíral od francouzské vlády finanční apanáž.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Kategorie:Vůdci, kteří převzali moc převratem Kategorie:Narození v roce 1881 Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Dějiny Čadu Kategorie:Narození v Čadu