Volné listy je název několika anarchistických periodik vydávaných v 19. a 20. století. Původní a nejdéle vycházející byly Volné listy publikované v New Yorku v letech 1890–1917.
Časopis Volné listy vydávala v New Yorku anarchistická skupina Bezvládí od roku 1890, redaktory byli například Václav Rejsek a Eduard Milý. Volné listy vycházely nejčastěji jako měsíčník po téměř tři desetiletí, přičemž hlavně v 90. letech měly silný vliv na dělnické hnutí v českých zemích.
Newyorské Volné listy (1890–1917)
Česká emigrace se v 80. letech ve zvýšené míře začala zajímat o české dělnické hnutí po vzoru irských emigrantů, kteří se zapojovali do irského národního hnutí. Redakce Volných listů své myšlenky formulovala v článku „Jaký účel má české hnutí v Americe“, zveřejněném v roce 1895. Aktivity Volných listů spočívaly ve finanční pomoci českému hnutí, vydávání tiskovin, které v Rakousku vycházet nemohly, a jejich zasílání do českých zemí.
Právě za dovážení či šíření Volných listů byla řada Čechů odsouzena k vězení, příkladem byl proces 7.–13. srpna 1894 konaný v Mladé Boleslavi. Hlavním důvodem, proč rakouská policie tak přísně zasahovala proti Volným listům, byl fakt, že periodikum dlouhodobě zastávalo otevřeně teroristické tendence. Ty převažovaly v českém anarchistickém hnutí v 80. a 90. letech, poté je však nahradila spíše teoretická, vzdělávací a publikační činnost (zejména po procesu s účastníky socialistické konference v Kamenných Žehrovicích).
V roce 1905 se tvůrci Volných listů vymezili proti České federaci všech odborů (ČFVO) prostřednictvím spřízněného časopisu Bezvládí, který požadoval návrat k pojetí anarchismu 80. let, tedy individuálnímu teroru. Podle Bezvládí se ČFVO odchylovala od správného pojetí anarchismu a projevovala sklony k centralismu. Bezvládí chtělo podle svých slov šířit „poctivě a správně zásady anarchistické“, a ČFVO proto označilo za „bastard ani sociálně demokratický a anarchistický tím méně“.
Vídeňské Volné listy (1893–1895) Vídeňské Volné listy začaly vycházet 18. března 1893 jako „Orgán nedovislých socialistů v Rakousku“. Tento časopis založili veteráni anarchistického hnutí z 80. let 19. století a zpočátku postrádal teoretickou hloubku, místo toho se soustředil na praktický boj a napodoboval newyorský styl.
Redakční okruh tvořili bývalí anarchisté z 80. let 19. století, což se projevilo ostrým vymezováním vůči sociální demokracii. Volné listy polemizovaly mimo jiné s Vilémem Körberem a odmítaly jeho tezi o příbuznosti sociální demokracie a anarchismu. Obě hnutí naopak označovaly za zásadně neslučitelná, vítězství jednoho z nich podle redakce předpokládalo definitivní porážku druhého. K prvním redaktorům patřil Josef Nastoupil, který později emigroval do USA, kde přispíval do newyorských Volných listů.
V září 1893 zasáhla proti okruhu časopisu policie a následný proces v únoru 1894 vedl k vysokým trestům pro několik obžalovaných, u nichž měla být objevena tajná tiskárna, výbušniny a materiály svědčící o přípravě spiknutí. Mezi devatenácti zatčenými byl i redaktor Karel Moravec. V důsledku zásahu časopis na několik měsíců přerušil vydávání.
Od února 1894 převzal redakci Jan Opletal, pod jehož vedením vycházely Volné listy až do svého zániku v roce 1895. Opletal časopis profesionalizoval a rozšířil jeho obsah o systematičtější teoretické stati. Usiloval o pojetí anarchistického periodika jako prostoru pro šíření myšlenkových zásad a diskusi různých proudů anarchismu. Původní radikální tendence byly postupně opuštěny, čímž časopis ztratil přitažlivost pro část původního okruhu čtenářů.
Časopis zanikl v roce 1895. V roce 1899 došlo ve Vídni k razantním zákrokům proti anarchistům, což vedlo k zániku zbývajících českých periodik v hlavním městě monarchie, mezi nimi i Opletalova nového časopisu Matice dělnická, který se přesunul do Plzně.
Smíchovské Volné listy (1897–1898) Smíchovské Volné listy vycházely od roku 1897. Vznikly po zániku časopisu Volný duch na konci roku 1896 a představovaly nástup nové tendence v českém anarchistickém hnutí. Od 8. čísla (13. května 1897) je vedl Vilém Körber. Původně měly nést podtitul „Časopis anarchistický“, ten však nebyl úřady povolen, a proto vycházely jako „Časopis volných idejí“.
Pod Körberovým vedením se list odklonil od individualistického anarchismu reprezentovaného Antonínem Pravoslavem Kalinou a Aloisem Věkoslavem Haberem a přiklonil se ke kolektivistickému, resp. anarchokomunistickému směru inspirovanému francouzskými, anglickými a italskými vzory. Zdůrazňoval potřebu organizace opřené o hospodářský boj dělnictva a orientaci na odborová sdružení. Volné listy se prohlásily za zastánce komunistického anarchismu a vedly polemiky proti krajnímu individualismu i proti představě, že postačí pouhá morální propaganda „čisté“ ideje anarchie. List se vyjadřoval negativně také na adresu Karla Vohryzka, jenž se v té době objevil v českém anarchistickém hnutí a v příštích letech se měl stát jeho vůdčí osobností.
Odchod Kaliny a Habra vedl k založení časopisu Nový kult, který se hlásil k individualismu, měl blízko k literárním kruhům (mj. okruh Moderní revue) a později ho proslavil Stanislav Kostka Neumann. Spor mezi oběma proudy – individualistickým a komunistickým – výrazně poznamenal rok 1897 a oslabil celé hnutí, které zároveň čelilo posílení sociální demokracie.
Vilém Körber přestal Volné listy vydávat v roce 1898, kdy se stal redaktorem Omladiny. Reference
Kategorie:Dějiny anarchismu Kategorie:Anarchismus v Česku Kategorie:Časopisy v češtině Kategorie:Zaniklé české časopisy Kategorie:Rakousko-uherské časopisy Kategorie:Periodický tisk vydávaný od roku 1890 Kategorie:Periodický tisk vydávaný od roku 1893 Kategorie:Periodický tisk vydávaný od roku 1897