Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou je jediná městská naučná trasa v Dobrušce. Okruh dlouhý asi 2,8 km připomíná zejména mládí (1871–1889) všestranného umělce Františka Kupky (1871–1957) v severním Podorlicku (mikroregionu Rodný kraj Františka Kupky) prostřednictvím autentických memoárů. Prezentuje kořeny a inspirace jeho tvorby spolu s památkami v Dobrušce (Městská památková zóna Dobruška) a přilehlém okolí. Vzpomínky reflektují malířovu formující se osobnosti a celoživotní sepjetí s regionem. Stezka je pojata jako pomyslné putování s vykročením z prostředí maloměsta do světa nejen abstrakce. Textové panely doplňují dobové ilustrace obrazové kroniky písmáka Aloise Beera. Jedná se o celoročně přístupnou bezbariérovou cestu s devíti tematickými panely. První počíná na Šubertově náměstí, poslední je u městského hřbitova.
Naučná stezka byla slavnostně otevřena 6. září 2025 v rámci akce Loučení s létem. V Domu Františka Kupky a se konala doprovodná vernisáž čtveřice obrazů Adély Rúčkové, které doplňují devět panelů (symbolické číslo, měsíc narození malíře i otevření stezky) spolu s ilustračními ikonami od Terezy Pecenové. Naučná stezka vznikla jako impulz pro podporu cestovního ruchu v bráně Orlických hor a zároveň pro moderní připomenutí Kupkova odkazu v kraji písmáků a buditelů, tradic a pověstí.Rodný kraj Františka Kupky: Kraj písmáků a buditelů, tradic a pověstí, Královéhradecký kraj: Abakus, 2009. Je alternativou pouze sezónně otevřené expozice Vlastivědného muzea Dobruška, které iniciovalo samotný vznik za podpory dotace Královéhradeckého kraje (2024–2025, Projekt „Naučná stezka Dobruškou za Františkem Kupkou“), podpory města Dobruška a spolupráce s Galerií KODL.Naučná stezka Dobruškou s Františkem Kupkou, Dobruška: Město Dobruška (Královéhradecký kraj), 2025.
Zastavení 1. Šubertovo náměstí s židovskými památkami – počátek cesty se souhrnnými panely o geniu loci Kupkova kraje (propojení měst Dobrušky a Opočna, význam a odkaz díla, další památky Dobrušky), přehled všech zastavení s mapou a popisem
Dobruška po velkém požáru roku 1866 s novou zástavbou, historie židovské obce jako jednoho ze šesti míst s trvalým osídlením v Podorlicku (od 2. poloviny 16. století, na vrcholu kolem 50 obyvatel) a ghetto ustanovené roku 1721 se synagogou propojeným prampouchem na rabínský dům (ústřední budova muzea) s mikvou a dalšími domy na nynějším náměstí, nedaleký hřbitov založený roku 1675 s kamennými stélami, po městě jsou navíc desítky kamenů zmizelých Kupkova cesta z Opočna do Dobrušky a město na počátku průmyslového rozvoje 2. Obecná škola – Františkova školní dětská léta a vztah s otcem Václavem Kupkou
Přistěhování rodiny Kupkovy z nedalekého Opočna roku 1872 a zázemí, Františkův vztah ke starostlivému otci a počátky malování, smrt matky r. 1881 Školní docházka malého chlapce v pětitřídní chlapecké měšťanské škole (1877–1882) a rok na handlu v Olešnici v Orlických horách (zdokonalení němčiny, 1883), rozdělení obecné školy a přístavby r. 1884střed|náhled|Kostelní ulice s původní obecnou školou (dnes ZUŠ Dobruška) a kostelem sv. Václava
3. Sedlářství Josefa Šišky – učednická léta a proniknutí do tajů spiritismu
Kupkovo vandrování po rodném kraji (Opočno, Vambeřice) a duchovní inspirace, vliv mistra Šišky, sedlářská chalupa a proměny Novoměstské ulice, obraz Seance Touha po uměleckém studiu oproti nepříliš povedenému vyučení řemeslem (tovaryšské učení a malířský učeň, 1884–1887) 4. Archlebovy sady – iniciace a umělecké probuzení, založení městského parku
Umělecká múza jako první Kupkova vzpomínka, obraz Iniciace Vznik libosadu roku 1882 a jeho proměny (předměstí), průmyslové výstavy 5. Bývalá továrna La Ferme – průmyslová Dobruška a osobnost Josefa Archleba
mecenáš a vizionář Josef Archleb, vztah Archleba s Kupkou proměna Dobrušky za starosty Josefa Archleba (1887–1897), historie likérky a Kupkovo Paneau z roku 1891, první fotoateliér ve východních Čechách 6. Náměstí s renesanční radnicí – rozpoznání potenciálu a počátky umělecké dráhy Františka Kupky
první zakázky a tvorba, studium a příprava na pražskou Akademii (1888), první ateliér v domě U Netíků radnice jako místo Kupkových prvotin, úřad otce a symbolický dar s poslední návštěvou Dobrušky r. 1947, obraz Inspirace 7. Děkanský kostel sv. Václava – polemika mezi životem a smrtí a Slunce nad Paříží
tvorba ovlivněná křesťanským symbolismem, postimpresionismus a spiritismus jako cesta k abstrakci, vzpomínka z Jaroměře
duševní rozpoložení Kupkova nitra, podivná léta ve velkoměstech (1889–1894) a cesta z maloměsta Kostelní ulice a historie kostela 8. Dům Františka Kupky – Paříž jako druhý domov, přestěhování do zahraničí
Horské předměstí s domem rodiny Kupkových (1882–1892), osiření ve 20 letech r. 1891 a muzejní expozice v Domě Františka Kupky první léta ve Francii a trvalé usazení, Kupka legionářem, cesta k Amorfě, manželka Nini 9. Kostel sv. Ducha – tvorba v zahraničí a poslední cesta
abstraktní Kupkova tvorba, mecenáš Jindřich Waldes, akademická dráha poválečná léta a poslední roky života (do r. 1957), vztah k domovině, nápisová deska na hřbitově, obraz Kontemplace
Infopanely
Ilustrace, značení a popis trasy náhled|313x313pixelů|František Kupka v dobrušském umění (ilustrace k naučné stezce, Rúčková a Pecenová) Stezka s panely je doplněna čtyřmi ilustracemi (originálními olejomalbami z roku 2025 o rozměrech 70x40 cm: Iniciace, Inspirace, Kontemplace a Seance). Soubor sleduje zásadními okamžiky s motivy přerodu Kupkovy osobnosti. Citově intimní chvíle u každého panelu navíc doplňují ikony (2024–2025) v podobě výjevu z dalších momentů Kupkova mládí od umělkyně Terezy Pecenové.
Malby:
Iniciace (2025) – Znázornění živé vzpomínky ze zámeckého parku v Opočně. Matka nesla malé miminko, když ho najednou štípla labuť do pravé ruky. Jednalo se tak v nadneseném slova smyslu o první předanou uměleckou múzu přenesenou do Františkova umu. Obraz ji připomíná jako rozlétající se amorfu u vodní hladiny, což symbolizuje budoucí příklon k abstraktní tvorbě a orfismu. Inspirace (2025) – Kupka je zde romanticky vyobrazen jako krajinář poklidně pracující na své skice, snad studii k pozdější malbě panoramatu města. V pozadí vidíme dominantu Dobrušky v čele s kostelem sv. Václava. Krajina je přímým výřezem z panoramatického obrazu z r. 1889. Zde je však ukotven jak genius loci pohledu na maloměsto, jednak i rozjímající autor samotný v době, kdy právě dosáhl plnoletosti. Kontemplace (2025) – Hluboké rozjímání a soustředěné přemýšlení hledal František v prostředí funerální architektury. Nejen při svých útěcích do podhůří se zastavoval na posledním místě odpočinku svých rodičů – na novém městském hřbitově zřízeném u kostela sv. Ducha roku 1872. Cesta zasazená v magickém prostředí vedoucí k múze symbolizuje časté Kupkově rozjímání o smrti a životě (a to i ve hřbitovním prostředí). Zároveň je obraz inspirován Kupkovým dílem Cesta ticha II (Sfingy, 1903).náhled|Cesta ticha II (1903, Sfingy) Seance (2025) – Postava mladého muže je hluboce ponořena do rituálu nad voskovou svíčkou, mimo ni je okolí ponořené do temnoty. Jedná se o zobrazení spiritistické seance. Podobné zažíval Kupka již od raného mládí, do tajů ho poprvé zasvětil jeho mistr Josef Šiška, František byl tak médiem obřadu. Díky podobným seancím mohl ohýbat své myšlenky a přecházet do jiných stavů vnímání obrazců. To přispělo k pozdějšímu prozření a příklonu k abstraktní tvorbě.náhled|Značení naučné stezky (alej k městskému hřbitovu s kostelem sv. Ducha)náhled|Informační plánek a mapa NS Dobruškou s Františkem Kupkou se zastaveními v rámci MPZ Dobruška
Ikony se vzpomínkami z mládí:
Vzpomínka (2024) – První vzpomínka, kterou reflektuje Kupka ve své autobiografii je právě na onu předanou múzu v opočenském zámeckém párku. Ikona znázorňuje štípnutí labutí. Tatínek (2025) – Zobrazení malého Františka s otcem, který ho od malička vedl ke kreslení. Václav Kupka hrál významnou roli v rozvinutí umělecké dráhy svého syna. Macecha (2024) – Tak trochu protikladem se zdá být vyobrazení s macechou, která pálí Františkovy výtvory. Ztráta maminky Josefy Špačkové znamenala hlubokou ránu i vzhledem k jeho citlivé povaze. Řemeslo (2024) – Po školních letech učednická léta u mistra Šišky Kupka spíše přežil, jelikož stále vykazoval sklon k umělecké dráze. Shovívavý učitel ho však i v tomto směru podporoval a ukázal mu tajuplný svět spiritismu. V Jaroměři (2024) – Kupkova první platonická láska byla zároveň jeho druhou múzou. Ta umělecká v podobě sochy Plačící ženy na jaroměřském hřbitově od Matyáše Bernarda Brauna zvítězila nad city k dcerce místního hostinského. Dle Kupky byla příprava na zkoušky na Akademii u profesora Studničky nejšťastnějším obdobím v životě. Vizionář (2025) – Starosta Archleb byl více než otevřený pokroku a zároveň se stal prvním mecenášem Kupky, ve kterém zpozoroval výjimečný talent. V řadě směrech předčil svou dobu, což je příhodné i pro osud Františka Kupky. Spirita (2024) – Spiritismus byl pomyslným médiem k proniknutí do abstraktního umění. Kupka ho však bral i jako životní styl, kterým si vydělával později v Praze i v Paříži. Dar (2024) – Sepjetí a nezavření na rodný kraj trval po celý Kupkův život. Dokladem je darování portrétu Václava Kupky, ke kterému došlo roku 1947. Jednalo se o poslední návštěvu Československa, poté zde již zavítat nemohl z politických důvodů. Ačkoliv se dlouho zdál vztah k domovině poměrně chladný a Francie byla jeho hlavním zázemím, inspiraci k tvorbě vycházela z míst, kde vyrůstal. Kupku je navíc nutné vnímat i jako vlastence a legionáře.BRADÍK, Pavel a kol., František Kupka – z Opočna, Dobrušky, Jaroměře a Puteaux, Hradec Králové 2008.náhled|Pracovní list k naučné stezce
Cesta je značena klasicky zeleným pruhem naučné stezky, jednak ji i lemuje zelená, modrá a žlutá turistická trasa vedoucí městem. V informačním centru je možné si vyzvednout materiál s přehledem průběhu trasy, který je zároveň i pracovním listem k jednotlivým zastavením.
Cesta začíná na Šubertově náměstí před hlavní budovou muzea u bývalého židovského ghetta. Úvodní série informačních panelů seznamuje návštěvníka s prostředím doby a regionu, kde Kupka vyrůstal. Od náměstí se kolem muzea dostaneme na nároží ulic Kostelní a Školní, kde je druhý panel v podobě destičky instalované na stěně školy. Cesta pak poprvé překračuje Brtevský potok a ulicí Novoměstská přichází kolem Rýdlovy vily k plácku s prostorem, kde dříve stávalo sedlářství Josefa Šišky. Podél rodného domku F. V. Heka mineme i jeho zahradní lapidárium a Pulickou ulicí překročíme napodruhé potok se zastávkou u sochy sv. Vavřince. Po dalších 150 metrech podél toku zabočíme do ulice Radima Drejsla, která pokračuje až k Archlebovým sadům, kde je čtvrtý panel. Opočenská ulice s turistickým značením vede směrem k náměstí, kde zhruba v polovině je umístěno další zastavení přímo u památníku Jana Dvořáčka, kde je prezentován dobový rozkvět dobrušského průmyslu. Pod nepřehlédnutelnou dominantou v podobě radniční věže je na centrálním náměstím F. L. Věka další textový panel. Opět se dostaneme na Kostelní ulici, ale tentokrát je třeba projít celou její délkou k děkanskému kostelu sv. Václava, kde je nedaleko vstupu sedmý panel. Odtud zabočíme ulicí Františka Kupky k Domu Františka Kupky, kde je na nároží s Křovickou ulicí deska. Ulicí tohoto rodáka dojdeme kolem školy s památníkem až na okraj města ke kruhovému objezdu a hlavní dopravní komunikaci. Po turistické trase se mine socha Panny Marie a alej ve Venclíkových sadech, kde nakonec naučná stezka dospěje k bráně městského hřbitova s posledním panelem. Je možné dojít až ke kostelu sv. Ducha s výhledem na město.
Osobnosti z Kupkova mládí náhled|Portrét Václava Kupky v prostorách dobrušské radnice (František Kupka, 1888) náhled|Požár Dobrušky 7. října 1866 zachycený Aloisem Beerem náhled|276x276pixelů|Hrobka rodiny Laichterovy na dobrušském hřbitově (kulturní památka)