Stanislav Kozák (6. května 1911 Opařany – 23. května 1981 Praha) byl český rozhlasový hlasatel Československého rozhlasu, medik a ochotnický herec.

Životopis Narodil se 6. května 1911 v Opařanech. Jeho matka Emílie Kozáková se později přestěhovala do Bechyně, kde působila jako porodní asistentka. Otec byl zřízencem Ústavu pro postižené děti a zemřel, když bylo Stanislavovi 10 let. Jeho bratr se později věnoval misijní činnosti v Indii. Po studiu na Arcibiskupském gymnáziu v Praze Bubenči začal studovat lékařskou fakultu v Praze. Studium však nedokončil. Byl členem Kroužku studentů v Bechyni, který pořádal literární večery, hudební produkce, divadelní představení, filmové projekce i výlety. V roce 1936 zde zastával funkci sociálního referenta.

Výrazně se věnoval také ochotnickému divadlu. K jeho vystoupením patřilo slavnostní představení Tylovy Fidlovačky 26. prosince 1934, které pořádala tělocvičná jednota Sokol za spoluúčinkování pěveckého spolku Lužničan. Představení připomínalo 100. výročí vzniku české státní hymny. Kozák v něm ztvárnil slepého mládence Mareše, který zpívá píseň Kde domov můj.

Práce v rozhlase Od 1. května 1942 do 31. března 1948 působil jako hlasatel Československého rozhlasu. Během Pražského povstání 5. května 1945, společně se Zdeňkem Mančalem a Ivanem Malíkem, patřil mezi hlasatele povstaleckého vysílání rozhlasu. Dne 5. května 1945 ve 12.30 hodin začal ve studiu III. číst polední zpravodajství. Krátce poté, ve 12.32, zaměstnanci rozhlasu vyvěsili z balkonu velkou československou vlajku. Budova se následně dostala pod německou palbu a ve 12.33 hodin zaznělo první revoluční hlášení s výzvou o pomoc. Kozák se spolu s Mančalem střídal ve vysílání a vyzýval k pomoci Praze. Výzvy byly vysílány česky, anglicky i rusky a obracely se na policii, četnictvo i vládní vojsko. Kozák byl také hlasatelem slavnostního večerního programu 9. května 1945, který probíhal ve znamení hesla „Smrt německým okupantům“.

Po únoru 1948 Po skončení války se dostal do politických problémů. V letech 1946 a 1947 se politicky angažoval proti KSČ, což se po komunistickém převratu v únoru 1948 stalo zásadním problémem. Dne 21. února 1948 mu ředitel Československého rozhlasu Bohumil Laštovička zakázal vstup do budovy rozhlasu. Dne 31. března 1948 byl Kozák spolu se Zdeňkem Mančalem z rozhlasu propuštěn. Oficiálním důvodem byl jeho „negativní postoj k demokratickému řízení“.

Po propuštění z rozhlasu odešel z Prahy. Přestěhoval se pak do Telče. Pracoval v různých manuálních profesích: jako frézař, v kamenolomu a v mlékárně. V Ústředním archivu Českého rozhlasu se nedochovaly jeho osobní spisy; dochovalo se pouze zamítnutí jeho žádosti o rehabilitaci z konce 60. let 20. století. V roce 1964 přešel na ředitelství tohoto podniku v Praze. V Telči žil celkem 16 let. Zpíval například v místním pěveckém sboru Smetana. Po návratu do Prahy se stal členem pražského pěveckého sboru Smetana. Stanislav Kozák zemřel 23. května 1981 v Praze.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Lidé Českého rozhlasu Kategorie:Osobnosti Pražského povstání Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození 6. května Kategorie:Narození v Opařanech Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí 23. května Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži