Karel Štulík (13. února 1941 Kolín – 27. května 2013) byl český analytický chemik a vysokoškolský učitel, v letech 1997 až 2003 děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK).
Životopis Narodil se v únoru 1941 v Kolíně. V letech 1958 až 1963 absolvoval studium fyzikální a jaderné chemie na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, získal titul Ing. V letech 1964 až 1967 absolvoval na Polarografickém ústavu ČSAV vědeckou aspiranturu v oboru analytická chemie a získal titul kandidáta věd. V roce 1967 začal působit na Katedře analytické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, v letech 1968 až 1969 mezitím absolvoval studijní pobyt na Strathclydské univerzitě ve skotském Glasgow.
Po svém návratu do Československa v roce 1969 se stal vědeckým pracovníkem na Katedře analytické chemie PřF UK, kde setrval až do období sametové revoluce (ještě před revolucí působil od roku 1988 do léta 1989 na Padovské univerzitě). Bezprostředně po sametové revoluci se habilitoval, získal titul doktora věd a v roce 1990 se stal vedoucím Katedry analytické chemie PřF UK, již v roce 1991 byl navíc jmenován profesorem a v roce 1992 se stal předsedou GAČR. V roce 1997 se jako nástupce Petra Čepka stal děkanem PřF UK. Funkci vykonával po dvě tříletá funkční období do roku 2003, kdy jej vystřídal Pavel Kovář. Po konci ve funkci se opět postavil do čela Katedry analytické chemie PřF UK, jímž byl do roku 2006.
Jeho odbornou specializací byly oblasti jako elektroanalytická chemie, vysokoúčinná separace, senzory a aplikace elektroanalytické chemie na oblasti životního prostředí, biologii a lékařství. Za svou kariéru sepsal asi 300 odborných prací včetně středoškolských i vysokoškolských učebnic a monografií. Od roku 1970 byl členem Československé chemické společnosti. Po sametové revoluci navíc od roku 1990 působil jako člen řady vědeckých rad (mj. na Univerzitě Pardubice, Univerzitě Palackého v Olomouci nebo na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Od roku 1994 působil také ve vedení Akademie věd ČR, v letech 1995 až 1999 byl členem České komise pro UNESCO a působil i jako člen Učené společnosti ČR.
V roce 1995 pomáhal zakládat Inženýrskou akademii České republiky. Za svou kariéru obdržel řadu ocenění, například medaili Farmaceutické fakulty v Hradci Králové Univerzity Karlovy, dvě pamětní medaile Univerzity Karlovy, pamětní medaili Univerzity Pardubice či Hanušovu medaili. Zemřel v květnu 2013 ve věku 72 let.
Výběr publikací
Analytická chemie 1 (1980; spoluautor) Analytické separační metody (2004) Analýza iontově selektivními elektrodami (1979; spoluautor) Iontově-selektivní elektrody (1984; spoluautor) Rozpouštěcí polarografie a voltametrie (1977; spoluautor)
Odkazy
Reference
Kategorie:Narození v roce 1941 Kategorie:Narození 13. února Kategorie:Narození v Kolíně Kategorie:Čeští vysokoškolští pedagogové Kategorie:Čeští profesoři Kategorie:Čeští chemici Kategorie:Děkani Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Kategorie:Pedagogové na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Kategorie:Úmrtí v roce 2013 Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Muži