Trest smrti v Kamerunu je legální forma trestu. Od roku 1997 však v zemi neprobíhají popravy a existuje zde defacto moratorium na trest smrti.

Legislativa Kamerunský trestní zákoník umožňuje vykonávat popravy oběšením nebo zastřelením popravčí četou.

Kamerun je smluvní stranou Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a Úmluvy o právech dítěte. Obě tyto dohody zahrnují zákaz popravovat osoby, které spáchaly hrdelní zločin před dosažením věku 18 let, stejně jako těhotné ženy a matky kojenců nebo malých dětí. Kromě toho osoby s těžkými duševními chorobami, které je činí nepříčetnými, a osoby s mentálním postižením obecně nemohou dostat trest smrti. Vězni v Kamerunu s těžkými duševními chorobami nebo mentálním postižením mohou být odsouzeni k umístění do psychiatrického zařízení na maximálně pět let místo trestu odnětí svobody, ačkoli není jasné, zda je tato alternativa k dispozici i vězňům s rozsudkem trestu smrti. U vězňů, u kterých je nepříčetnost shledána jako "neúplná", může být trest smrti změněn na trest odnětí svobody v délce dvou až deseti let.

Historie

Období před ziskem nezávislosti Před ziskem nezávislosti byl Kamerun pod britskou a francouzskou koloniální správou. Politický zákoník Britského Kamerunu umožňoval uložení trestu smrti v případech vraždy, zrady, vlastizrady a za účast na soudním procesu, který byl spojen s utrpením vedoucím ke smrti podezřelého. Francouzská část Kamerunu povolovala trest smrti pouze ve dvou situacích. Nejvyšší trest mohl být vynesen za útok na vnitřní bezpečnost státu a od roku 1947 za vraždu za účelem kanibalismu.Berrih, Carole; Toko, Nestor (2019). "Sentenced to Oblivion: Fact-Finding Mission on Death Row | Cameroon" (PDF). Ensemble Contre La Peine de Mort. Dostupné v archivu

Někteří Kamerunci však i nadále vynášeli tradiční rozsudky trestu smrti a vykonávali popravy mimo kontrolu koloniální správy a často i bez jejího vědomí. Takové tresty byly ukládány i v případech krádeže nebo řezání bambusu v noci. Údajným trestem za krádež bylo oběšení nebo vhození zaživa do jámy, zatímco údajným trestem za řezání bambusu bylo přivazování hlavou dolů ke stromu až dokud člověk nezemřel. Muži shledaní vinnými z cizoložství byli někdy upáleni zaživa nebo ukamenováni, zatímco ženy byly prodány do otroctví nebo vhozeny do stejné jámy s lidmi odsouzenými za krádež.

Vývoj trestu smrti po zisku nezávislosti V prvních letech po získání nezávislosti se Kamerun snažil využít trestu smrti jako odstrašujícího prostředku proti organizovanému zločinu. Tehdejší prezident Ahmadou Ahidjo podepsal několik nařízení, která byla v roce 1972 přijata bez souhlasu parlamentu a která stanovila trest smrti za krádež za přitěžujících okolností a za vloupání. Podle těchto zákonů bylo soudcům přikázáno posuzovat každý případ individuálně. V roce 1972 byly také zavedeny vojenské soudy, které stále více hrály roli při vykonávání poprav. Není známo, kolik lidí bylo v letech 1972 až 1990 podle zákona o krádeži za přitěžujících okolností skutečně k trestu smrti odsouzeno. Po roce 1990 byly zákony novelizovány.

Po Ahidjově rezignaci v roce 1982 a postoupení moci tehdejšímu premiérovi Paulu Biyovi došlo ke dvěma pokusům o státní převrat, jejichž cílem bylo opětovné dosazení Ahidja do prezidentské funkce. První z těchto pokusů se odehrál v roce 1983. Osoby shledané odpovědnými za převrat byly postaveny před vojenský soud. V nepřítomnosti byl před takový soud postaven i Ahidjo, který v té době žil v exilu ve Francii. Dva z obviněných, Ahidjův proviantní důstojník a pobočník, se přiznali a byli spolu s Ahidjem dne 28. února 1984 odsouzeni k trestu smrti. O několik týdnů později, dne 16. března 1984, byly jejich tresty změněny na odnětí svobody na doživotí.

Ke druhému pokusu o převrat došlo 6. dubna 1984. I tento pokus byl připisován bývalému prezidentu Ahidjovi a jeho příznivcům. Po tomto pokusu bylo zatčeno mnoho lidí. Soudní procesy s obviněnými z účasti na druhém převratu se konaly před vojenským tribunálem mezi 27. a 30. dubnem 1984. Nejméně 35 z nich bylo odsouzeno k trestu smrti a v období května až srpna 1984 popraveno. Mnoho dalších bylo odsouzeno k trestu odnětí svobody. Dne 17. ledna 1991 však byla všem odsouzeným udělena amnestie. V obou případech pokusů o převrat byl prezident Biya obviněn ze zneužití trestu smrti k upevnění moci a formování názoru veřejnosti na jeho osobu.

Poslední popravy Od druhého pokusu o převrat v roce 1984 byl trest smrti používán jen zřídka. Od roku 1984 byly v Kamerunu vykonány pouze dvě popravy. První z nich se konala 28. srpna 1988. Během ní byli popraveni dva lidé, známí jen jako Njoumzeu a Oumbe, kteří byli odsouzeni za vraždu rodiny Mpondo, ke které došlo v roce 1979. Šlo o "násilný zločin zahrnující krveprolití za přitěžujících okolností".United Nations Human Rights Committee (18 February 1993). Second periodic reports to be communicated by State Parties in 1990, Covenant on Civil and Political Rights Muži byli veřejně zastřeleni v Douale popravčí četou čítající 24 vojáků. Údajně oba muži byli nakonec usmrceni ránou z milosti.

Poslední známá poprava v Kamerunu byla vykonána 9. ledna 1997, kdy byl vězeň Antoine Vandi Tize zastřelen v Mokolu. Tize čekal po odsouzení přibližně sedm let v cele smrti a před převozem na místo, kde byl popraven, byl držen v ústřední věznici v Maroua. Poprava Tizeho byla první zaznamenanou popravou v Kamerunu od roku 1988.Amnesty International (16 September 1997). "CAMEROON: Blatant Disregard for Human Rights" (PDF). Amnesty International. Dostupné online

Vývoj v 21. století Přestože nebyla od roku 1997 vykonána žádná poprava, došlo k rozšíření počtu trestních činů, za které lze trest smrti udělit. V prosinci 2014 prezident Biya oznámil svůj záměr zavést trest smrti za terorismus. Prohlásil, že toto rozhodnutí přišlo ve světle zvýšeného násilí páchaného povstalci z Boko Haram. Proti zákonu protestovali organizace pro lidská práva, stejně jako náboženská organizace Ekumenická služba pro mír, které se obávaly, že zákon bude spíše sloužit k potlačování politického disentu. Ti, kteří se obávali, že zákon povede k porušování lidských práv jednotlivců, poukázali na to, že Kamerun má historii zneužívání systému trestního soudnictví k potlačování politické kritiky a žurnalistiky. Jedno z ustanovení zákona o trestu smrti také počítalo s kriminalizací informování o určitých případech terorismu z důvodu, aby takové informace "nedestabilizovali zemi". Za přinášení takových informací hrozí trest odnětí svobody v délce až 15 let.

Někteří politici, mezi nimi i člen opoziční strany Sociálně demokratické fronty Forbi Nchinda, označili zákon za zastaralý. Nchinda kritizoval zákon na oživení trestu smrti v době, kdy mnoho zemí směřovalo k jeho omezení nebo zrušení. Zákon, formálně nazvaný Zákon o potlačování teroristických činů v Kamerunu, byl přijat 19. prosince 2014.Nwenfor, Boris Esono (10 September 2021). "Cameroon: CHRDA Calls on Gov't to Respect Rights of Those Facing Capital Punishment". Pan African Visions. Dostupné online

V březnu 2016 vojenský soud odsoudil k trestu smrti 89 povstalců z Boko Haram, kteří byli odsouzeni za teroristické útoky v kamerunské oblasti Dálného severu. Jejich trest smrti byl vynesen na základě nového protiteroristického zákona přijatého v roce 2014.

V listopadu 2018 odhadla nevládní organizace Réseau des svocats camerounais contre la peine de mort, že v cele smrti čekalo v Kamerunu 330 lidí. Více než 100 z nich bylo odsouzeno za trestné činy související s terorismem.

Dne 7. září 2021 požadovalo Centrum pro lidská práva a demokracii v Africe, aby kamerunské úřady respektovaly lidská práva čtyř vězňů odsouzených k trestu smrti, a aby jim vláda zajistila právo odvolat se proti rozsudku nebo požádat o zmírnění trestu či milost. Vojenský soud odsoudil tyto čtyři lidi k trestu smrti zastřelením za obvinění související s vraždou, terorismem, secesí, povstáním, "nepřátelstvím vůči vlasti" a nelegálním držením střelných zbraní. Všichni se 20. října 2020 zúčastnili útoku na školu v Kumbě, který vedl k úmrtí šesti dětí.

Kritika Kamerunský systém odsuzování k trestu smrti si vysloužil kritiku, protože mnoho trestů je vyneseno po zdlouhavých procesech. To podle kamerunských obhájců vede k tomu, že počet odročení a průtahů znesnadňuje zajištění svědků, kteří by svědčili. To podle nich ohrožuje práva obžalovaných na spravedlivý proces.

Kamerunští soudci se často zdráhají udělit kauci podezřelým v případech, kdy obviněným hrozí trest smrti. Někteří obžalovaní tvrdili, že je policie před soudním řízením mučila. Jiní tvrdili, že s nimi policie před soudem zacházela, jako by byli vinní, a tím porušovala jejich právo na presumpci neviny.

Odkazy

Reference

Kategorie:Kamerunská společnost Kamerun Kategorie:Kamerunské právo