upright=0.8|náhled|Převislá zralá lata upright=0.8|náhled|Plodný klásek upright=0.8|náhled|Jazýček a pochva listu upright=0.8|náhled|Zralá okoralá obilka
Sveřep stoklasa (Bromus secalinus) je žlutozelená jednoletá tráva vysoká 30 až 90 cm, přímá nebo vystoupavá, která roste jako plevel v ozimých užitkových rostlinách, hlavně v žitu a pšenici. Pochází ze stepí Blízkého východu, odkud se do Evropy nechtěně dostal s počátkem zemědělství.
Rodové jméno Bromus pochází ze starořečtiny, ve které značí potravinu nebo oves. Druhové jméno secalinus odkazuje na jeho nejčastější výskyt v žitě setém, v Secale cereale. Ve staročeštině jméno sveřep znamená něco divokého, drsného, sveřepého, jako trávu rostoucí divoce, na kterou se obilí na polích měnilo údajně následkem působení zlých sil.
O tom, že tento zdomácnělý archeofyt rostl na obilných polích společně s kulturními plodinami i mnoha plevelnými již v dávné minulosti, v neolitu (5600 až 4200 př. n. l.), svědčí archeologické nálezy z období mladší doby kamenné zjištěné v Česku i v dalších zemích střední Evropy. V tehdejších jamách na skladování obilí jsou nalézány jeho obilky, které jsou vzhledově podobné obilkám pšenice jednozrnky či dvouzrnky, jež byly tehdejšími lidmi pěstovány. Neexistují sice doklady o jeho záměrném pěstování, je však velmi pravděpodobné, že v počátcích zemědělství byly také obilky sveřepu stoklasy sklízeny a sloužily pro výživu člověka. Jsou nesnadno rozpoznatelné a oddělitelné, proto byly lidmi konzumované, pouze po semletí většího množství dávaly tmavší mouku a tudíž po upečení byl chléb tmavší.
Rozšíření Jeho areál je souvisle rozšířen po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších oblastí, nejjižnější Itálie, jihu Balkánského poloostrova a jižních oblastí Ukrajiny a Ruska. Vzácnější je v přilehlé Asii, kde se vyskytuje na území Malé Asie, v severním Íránu, na jižní a střední Sibiři, v Číně, na ruském Dálném východě a v Japonsku. V novověku byl také zavlečen do Severní a Jižní Ameriky, kde zdomácněl v mírném pásu, hlavně ve Spojených státech, v Kanadě, Argentině a Chile, dostal se také do Austrálie, na Nový Zéland i na jih Afriky.
Od počátku 20. století, následkem lepšího čištění obilí po sklizni, hluboké orby a používání herbicidů, se jeho výskyt na polích radikálně omezil. Snížení výskytu bylo také způsobeno výsevem ozimých obilnin na lány po úhoru nebo víceletých travinách. Zmizel z většiny svých původních lokalit v Česku s výjimkou několika míst v západních, jihozápadních a jižních Čechách, v Bílých Karpatech a na Moravě poblíž Brna, Moravské Třebové, Opavy a Vsetína. Během posledních dvou desetiletí byla zjištěná nová místa výskytu a druh se stal lokálně běžným v okolí Chebu a Strakonic v západních a jihozápadních Čechách.
Současný výskyt na obilných polích bývá zapříčiněn náhodným zavlečením ze špatně vyčištěného obilného osiva, v okolí rybníků používáním nečištěného obilí nebo využíváním odpadu z čištění obilí ke krmení ryb a po okrajích silnic v důsledku výskytu sveřepu stoklasy v komerčních travních směsích používaných ke stabilizaci půdy. Pokud jsou jeho obilky použité ke krmení dobytka nerozdrcené, projdou trávicím ústrojím většiny zvířat bez poškození a následně jsou vyvezeny s hnojem na pole a zjara vyklíčí.
Dřívější rozšíření tohoto druhu je nyní značně nedoceňováno, protože kdysi byl tento plevel tak běžný, že rané lokální a regionální flóry obsahují pouze obecné informace o jeho přítomnosti či o hromadném výskytu v obilovinách.
Ekologie Je to původně boreálně-subatlantický eurosibiřský druh. Vyskytuje se obvykle v propustných půdách, hlinitých až písčitých, středně vlhkých nebo mokrých, kyselých až neutrálních, jen mírně zásobených živinami a chudých na humus a vápno. Častý ve středních i vyšších nadmořských výškách v oblastech s vlhkým podnebím, v teplých a suchých nížinách byl v Česku vždy vzácný. Je typický ozimý plevel rostoucí zejména v žitných a pšeničných polích.
Obilky mají pouze velmi krátkou posklizňovou dormanci, a proto hromadně vzcházejí v pozdně letních a podzimních měsících; vyklíčení je podporováno setrvalou vlhkostí půdy. Životnost obilek není dlouhá, pouze malý podíl semen si podržuje klíčivost delší než dvanáct měsíců a téměř žádné nepřečká dobu pěti roků. Optimální teplota pro vyklíčení semen je mezi 15 a 25 °C a hloubka zapravení do půdy 0,5 až 1 cm. Obilky většinou dokáží vzklíčit se zpožděním z hloubky do 5 cm, z větší vzcházejí pouze ojediněle. Doba kvetení bývá od června po srpen, obilky dozrávají v období od červenci po září. Tento plevel se většinou nenachází jako samostatně rostoucí rostlina, jeho životní cyklus se plně shoduje s životním cyklem blízké plodiny, nejčastěji s obilím. Sveřep stoklasa je allotetraploid s počtem chromozomů 2n = 28.
Popis Sveřep stoklasa je světlezelená až žlutozelená tráva o výšce 30 až 90 cm rostoucí v trsech. Stébla jsou tlustá, pevná a v uzlinách jsou drsná. Celistvé listy vyrůstající z pochev jsou úzké, jen 0,5 až 1 cm široké, dlouhé od 5 do 15 cm a řídce chlupaté, jejich jazýček bývá velký okolo 1 mm a je tupý.
Lata květenství je rozložitá, obvykle bývá dlouhá 5 až 20 cm, často je jednostranná, ve zralosti převislá a její větvičky nesou jeden až čtyři klásky. Zploštělé, poměrně řídké klásky bývají dlouhé mezi 10 a 25 mm, ve zralosti se nepřekrývají a jsou tvořeny pěti až patnácti zelenými kvítky. Primární větve laty jsou dlouhé 2 až 8 cm a nesou jeden až čtyři plodné klásky, jež mají stopky 1 až 3 cm dlouhé. Vrcholové kvítky laty jsou většinou sterilní. Tvrdé plevy kvítků jsou nestejné, pluchy jsou podlouhlé, kožovité, obvykle mívají délku 8 až 12 mm a po okrajích jsou podvinuté. Osina je dlouhá do 8 mm, někdy však může chybět. Kvítek má tři prašníky velké okolo 2 mm a dvě blizny, k opylení dochází větrem. Obilka je semeno i plod zároveň, bývá dlouhá 6 až 9 mm, a protože je těsně obalená pluchou i pluškou, nazývá se okoralá. Jedna vzrostlá rostlina může vyprodukovat pět až šest stovek obilek.
Podle Červeného seznamu ohrožených druhů cévnatých rostlin české flory z roku 2017 je sveřep stoklasa hodnocen jako kriticky ohrožený taxon C1t, mezi chráněné rostliny však v Česku nepatří. Protože byl tento druh na konci 20. století následkem aplikace herbicidů na pokraji vyhynutí, byl zrušen jeho původní status invazního druhu.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Lipnicovité Kategorie:Nepůvodní flóra Česka Kategorie:Flóra střední Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Evropy Kategorie:Flóra jihovýchodní Evropy Kategorie:Flóra jihozápadní Asie Kategorie:Flóra Střední Asie Kategorie:Flóra Sibiře Kategorie:Flóra ruského Dálného východu Kategorie:Nepůvodní flóra Austrálie Kategorie:Nepůvodní flóra Číny Kategorie:Nepůvodní flóra Kanady Kategorie:Nepůvodní flóra USA