Leonardo David (27. září 1960 Gressoney-Saint-Jean, Itálie – 26. února 1985 Gressoney-La-Trinité, Itálie), byl mladý nadějný italský alpský lyžař, vítěz Evropského poháru 1978. Na samém začátku kariéry, během první sezóny ve Světovém poháru utrpěl těžké zranění, z kterého se již nikdy nezotavil a zemřel o šest let později. Jeho tragický osud se stal jedním ze dvou hlavních motivů filmu Setina sekundy z roku 1981.

Život a kariéra Leonardo David se narodil v městečku Gressoney-Saint-Jean, Údolí Aosty (Valle d'Aosta) v severozápadní Itálii. Přestože se specializoval na slalom a obří slalom, první medaile, které získal na italském mistrovství v roce 1977, byly v kombinaci (stříbro) a sjezdu (bronz). Ve stejném roce získal bronzovou medaili v obřím slalomu na juniorském mistrovství Evropy v Kranjské Goře. V sezóně 1977–1978 se stal celkovým vítězem Evropského poháru, když zvítězil také v klasifikaci slalomu a byl druhý v obřím slalomu.

Největší tehdejší italský talent byl mnohými považován za možného nástupce Gustava Thöniho a důstojného soupeře Ingemara Stenmarka. Tohoto Švéda, který v předchozích čtyřech letech vyhrál celkem 11 křišťálových globů (3 velké za celkové vítězství a po čtyřech ve slalomu i obřím slalomu, dalších osm pak právě v roce 1979 a následujících letech), dokázal porazit hned během své první (a jediné) sezóny ve Světovém poháru. 7. února 1979 Leonardo David vyhrál slalom v Oslo, druhý byl Ingemar Stenmark, třetí Phil Mahre, později rovněž vícenásobný vítěz Světového poháru. Již předtím získal své první stupně vítězů (3. místo obří slalom, Schladming, 9. prosince 1978) a celkem v sezóně nasbíral 85 bodů, při čtyřech pódiových umístěních a šest dalších v první desítce.

Ani tuto první a úspěšnou sezónu ve Světovém poháru však nedokončil. Během závodu ve sjezdovém lyžování v Cortině d’Ampezzo (16. února 1979), Leonardo David upadl a udeřil se do hlavy o led. Okamžitě byl podroben lékařským vyšetřením, protože trpěl bolestmi hlavy a závratěmi. Bylo mu doporučeno, aby se nezúčastnil slalomu naplánovaného na následující den, a aby se vydal do města Lecco na podrobnější neurologická vyšetření. Ačkoli lékařské vyšetření nic závažného neodhalila, v následujících dnech se David stále cítil omámený a trpěl různými potížemi. Jeho týmový kolega Paolo De Chiesa uvedl, že David nemohl ani trénovat, protože vibrace lyží na ledu mu způsobovaly bolesti hlavy.

Protože lékařská vyšetření byla negativní, měl se zúčastnit závěrečných závodů Světového poháru, které se v této sezóně konaly v Severní Americe a v Japonsku. Začátkem března přiletěl do USA a dostavil se na start předolympijského sjezdu v Lake Placid 3. března 1979, aby si prohlédl a vyzkoušel zdejší sjezdovky (v Lake Placid se konaly v následujícím roce Zimní olympijské hry 1980 a toto byla první příležitost pro všechny závodníky seznámit se s novými olympijskými tratěmi).

Během závodu ve sjezdu spadl kousek před cílem, přičemž se znovu udeřil do hlavy o sníh. Podařilo se mu vstát, dojel do cíle, překročil cílovou čáru a pak se zhroutil do náruče svého týmového kolegy Piera Grose. Okamžitě byl vrtulníkem převezen do nemocnice ve městě Burlington ve státě Vermont, kde upadl do stavu „vědomého kómatu“. Po třech měsících byl z USA převezen nejprve do Itálie, později do rakouského Innsbrucku, kde se po intenzivní léčbě zpočátku zdálo, že se jeho stav zlepšuje a dokonce bylo během září oznámeno v tisku, že se z kómatu probouzí. V USA a v Evropě postupně podstoupil několik operací a různé léčebné postupy (jedním z posledních pokusů byl o více než tři roky později, v prosinci 1982, převoz na specializované pracoviště v tehdejším Leningradu). Nakonec však žádná léčba neměla znatelný účinek. Leonardo David zemřel doma šest let po úrazu (v únoru 1981) na zjevný infarkt.

Následovaly polemiky o tom, zda se měl zúčastnil sjezdu v USA, přestože se ještě úplně nezotavil po nedávném pádu v Cortině. Případ měl také soudní dohru. V roce 1990 byli v Itálii tři lékaři obviněni z neúmyslného zabití s odůvodněním, že Davidovi nemělo být po jeho pádu v Cortině d’Ampezzo povoleno pokračovat v dalších závodech. Nebyla však zjištěna jakákoli trestní odpovědnost.

Jeho rodiče dlouhá léta provozovali v Gressoney malý obchod s lyžařským vybavením, který současně slouží jako malé muzeum na synovu památku. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout jeho lyže, plakáty italského lyžařského týmu, kde je vyobrazen spolu s Pierem Grosem, Gustavem Thönim a dalšími závodníky, vystaveny jsou všechny jeho trofeje a několik fotografií. Na přední stěně farního kostela v Gressoney-Saint-Jean (na zdejším hřbitově je pohřben) je umístěna pamětní deska. Byla odhalena v roce 1987, zasloužil se o to lyžařský klub a jeho přátelé. Závodní sjezdovka v Gressoney-Saint-Jean byla pojmenována po něm.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Italští alpští lyžaři Kategorie:Narození v roce 1960 Kategorie:Narození 27. září Kategorie:Narození v Údolí Aosty Kategorie:Úmrtí 26. února Kategorie:Úmrtí v roce 1985 Kategorie:Úmrtí v Údolí Aosty Kategorie:Muži