Kolonáda Natáliina pramene (též Zřídelní pavilon Natáliina pramene, Zřídelní pavilon a kolonáda Natáliina pramene či zejména dříve Zřídlo Natálie) jsou označení pro neoklasicistní lázeňský pavilon ve Františkových Lázních, umístěný jižně od ulice Pod Lipami, 1,2 km jihovýchodně za městem.
Historie náhled|Celkový pohled na kolonádu z doby jejího vzniku náhled|Celkový pohled na kolonádu v současnosti
Objevení pramene a počátky využívání Pramen Natálie neboli Natáliin pramen je jedním ze tří „východních pramenů“ zachycených roku 1878 pro účely tehdy budovaných Císařských lázní.
Pojmenován byl podle srbské královny Natálie, která roku 1880 navštívila Františkovy Lázně společně s manželem, srbským knížetem a pozdějším srbským králem Milanem I. Milan I. tehdy osobně udělil srbský řád sv. Sávy Gustavu Wiedermannovi za stavbu pravoslavných chrámů v západočeských lázních, včetně chrámu sv. Olgy ve Františkových Lázních. V roce 1888 se král Milan s královnou Natálií rozešli a později byli rozvedeni. Královna Natálie si koupila palác Sašin v horském letovisku Biarritz ve Francii a tam také její syn – princ a pozdější král Alexandr – poznal svou budoucí ženu Dragu Mašínovou. Ta byla o 15 let starší, nebyla šlechtického původu a byla rozvedená s prvním manželem, českým stavebním inženýrem Svetozárem Mašínem.
Pramen je znám od přelomu 70. a 80. let 19. století (1878/1879/1880), tedy od doby, kdy se hledaly prameny pro Císařské lázně. Byl zachycen ovšem až v roce 1912.
Od konce 19. století byl pramen Natálie lahvován a vyvážen do Evropy i Ameriky. Roku 1900 se mu společně s městem dostalo nejvyššího ocenění na světové výstavě v Paříži. (K plnění do lahví se používal i po druhé světové válce.)
Pramen byl donášen k pitné kúře do kolonády Solného a Lučního pramene. Teprve po první světové válce byla prodloužena cesta od pavilonu Železnatého pramene tak, že se mohli lázeňští hosté projít po promenádní cestě přímo k Nataliinu prameni. Pramen byl zakryt pracovním pavilonem a uvnitř byla k dispozici obsluha na stáčení. Po řadě stížností se rozhodlo město postavit zcela nový a větší pavilon (kolonádu) a okolí parkově upravit.náhled|Interiér centrální haly
Kolonáda náhled Budova kolonády se zřídelním pavilonem byla vyprojektována v roce 1930 místním architektem Oskarem Sgustavem a postavena roku 1931.
Jedná se o vzdušnou trojkřídlou budovu – kolonádu, jejíž půdorys napodobuje písmeno U. Kompozice vychází z klasicizujícího schématu s trojdílným členěním. Stavbě dominuje centrální pavilon (pitná hala) s kruhovou střechou. Ten je doplněný bočními, půdorysně zalomenými křídly s promenádními galeriemi, ukončenými krajními pavilony. Konstrukce jsou dřevěné, opláštěné deskami a omítnuté. Centrální pitnou halu zdobily nástěnné malby evokující mozaiku s figurálními motivy symbolizujícími lázeňskou léčbu. Po druhé světové válce však byla tato výmalba zabílena.
V roce 1972 došlo k rekonstrukci budovy.
V roce 2016 byla opravena centrální stavba pavilonu (zasklení a natření oken, oprava střech, okapů a svodů).
Stavbou divadla, dvorany Glauberových pramenů a právě kolonády Nataliina pramene byl dotvořen celkový předválečný obraz lázní. náhled|Plastika na pavilonu náhled|Socha u pavilonu náhled|Informace o pramenu na informační tabulce
Charakteristiky pramene Pramen o teplotě 11 stupňů Celsia se vyznačuje příjemnou osvěžující chutí a vyšším obsahem oxidu uhličitého. Je čerpán plošným zvonkovým jímáním a určen k pitné kúře. Předepisuje se při chorobách ledvin a měchýře.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Související články
Prameny ve Františkových Lázních Seznam kulturních památek ve Františkových Lázních Kolonáda Solného a Lučního pramene Císařské lázně
Kategorie:Kolonády v Česku Kategorie:Domy ve Františkových Lázních Kategorie:Neoklasicismus Kategorie:Postaveno v Česku 1931