Císařské lázně (německy Kaiserbad) či také Lázně II (dříve Lázně IV (4)) jsou novorenesanční památkově chráněná budova ve Františkových Lázních (5. května čp. 154) z let 1878–1880. Autory projektu byli Karl Haberzettl a Gustav Wiedermann.
Areál Císařských Lázní nejvíce dokládá pronikání monumentálních objektů velkoměstského měřítka do jinak do té doby komorního prostředí lázeňského místa.
Historie a popis náhled|Císařské lázně na pohlednici z doby kolem roku 1900 Budovu nechal vybudovat petrohradský bankéř a milionář rakousko-uherského původu Anton Singer. Velkolepě pojatou novorenesanční stavbu navrhl architekt a pozdější františkolázeňský starosta Gustav Wiedermann.
Původně se tedy jednalo o soukromý podnik, který ale finančně příliš dobře neprosperoval a měnil majitele. V roce 1903 Císařské lázně koupilo město, které skupovalo a od roku 1904 vlastnilo všechny čtyři dříve soukromé lázeňské areály.
Popis Dispoziční skladba byla inspirována vedle stojící kolonádou Solného a Lučního pramene. Na rozdíl od kolonády má však boční křídla seskupena tak, že vytvářejí čestný dvůr. Stavba je tak citlivě zasazena do okrajové části parku s tím, že má podobu pohledově příjemné, otevřené zámecké dispozice. Jedná se o jednopatrový objekt se zvýrazněným středním pavilonem s vestibulem. Vstup je umístěn právě ve středním pavilonu, zastřešeném mohutnou neckovou kupolí, čímž získal podobu ve stylu francouzské novorenesance.
V průčelí se nachází balkon podepřený čtyřmi páry sloupů. Nad balkonem je znak Františkových Lázní. náhled|Interiér hlavního sálu Vstupní hala je vyzdobena ve stylu vídeňské novorenesance. Uvnitř se nachází velká hala (sál) s galerií, v postranních křídlech jsou umístěny kabiny pro koupele. V zadním traktu se nacházel kruhový bazén pro vodoléčbu. Celkově bylo původně v budově 120 lázeňských kabin a kromě toho Knížecí lázeňský salon, velká čekárna a odpočinkový sál. Již od počátku byla budova vybavena nejmodernější lázeňskou technikou a byly zde nabízeny takřka veškeré známé procedury. Singer si zajistil vlastní prameny z míst Nataliina pramene. Nabízeny byly koupele v minerální, uhličitých a železitých lázních, solné a termální, elektroléčba, fototerapie, římsko-irské a ruské parní lázně, léčebné procedury studenou vodou, masáže, irigace a k dispozici byl i kabinet pro rentgen.
V roce 1924 lázně disponovaly 90 vanami pro uhličité a ocelité koupele a 43 vanami pro slatinné lázně. V sezoně bylo tehdy provedeno 50 až 80 tisíc koupelí, tedy nejvíce ze všech lázeňských komplexů.
Původní Lázně II vedle polikliniky z roku 1848 byly postaveny na špatných základech, a tak se začaly od roku 1936 nebezpečně naklánět a po druhé světové válce byla budova zbourána. Označení Lázně II bylo následně přeneseno na někdejší Lázně IV (Císařské lázně). náhled|Průčelí budovy se sochou Františka Josefa, stav v roce 2019 Dnešní provoz spojuje historické interiéry s nejnovější balneotechnikou.
Budova slouží nejen lázeňskému provozu, ale i jako místo pro pořádání koncertů.
Odborné pracoviště v Císařských lázních je jediným poskytovatelem tradiční slatinné koupele dle originální receptury. náhled|Detail sochy Františka Josefa
Okolí Před budovou byl v roce 1951 umístěn památník pracujících žen od sochaře Karla Lidického dle návrhu architekta V. Rajniše. Jednalo se o symbol socialistického lázeňství.
Před vchodem do budovy stojí socha císaře Františka Josefa I. vytvořená podle předlohy Josefa Pekárka. Umístěna sem byla roku 2004. Do roku 1919 zdobila interiér hlavního nádraží v Praze.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Související články
Kolonáda Solného a Lučního pramene Společenský dům Slatinné lázně (Františkovy Lázně) Seznam kulturních památek ve Františkových Lázních
Kategorie:Domy ve Františkových Lázních Kategorie:Novorenesanční domy v Česku Kategorie:Kulturní památky ve Františkových Lázních Kategorie:Postaveno v Česku 1880