Ubelliové ze Siegburgu ( Ubelli von Siegburg) byl šlechtický rod italského původu usazený v Čechách. Původně patricijský rod z Lombardie přesídlil během třicetileté války do Čech a v roce 1641 byl povýšen do šlechtického stavu. V několika generacích členové rodu zastávali funkce v hospodářské správě císařské armády. V 17.–20. století vlastnili nemovitosti a usedlosti v Praze, později získali i několik panství v různých částech Čech. Jejich hlavním sídlem byl v 18. století zámek Koleč. Ve dvou rodových větvích byli povýšeni do stavu svobodných pánů (1772, 1792). V 18. a 19. století zastávali úřady v zemské správě i vysoké posty v justici.Ottův slovník naučný, díl XXVI.; Praha, 1907; s. 2 (heslo Ubelli ze Siegburku) Rod vymřel v roce 1928.
Historie náhled|vlevo|Zámek Koleč, hlavní sídlo rodu Ubelliů v 18. století Rod měl původ v Lombardii a původně užíval jméno Obelli. V roce 1534 se připomíná Agostino Obelli jako prokurátor ve městě Brescia, v dalších generacích potomci přesídlili do Německa a nakonec do Čech. Ignác Obelli († 1702) byl již v mládí císařem Ferdinandem III. povýšen do šlechtického stavu (1641) s predikátem von Siegburg a v Praze se uplatnil jako fortifikační stavitel. Jeho první manželka pocházela z Itálie, podruhé se oženil v Čechách s Markétou Lukaveckou z Lukavce a také v dalších generacích pronikali Ubelliové mezi nižší šlechtu českého původu (Říčanští, Klenovští z Klenové, Deymové ze Stříteže).
Ignácův nejstarší syn Liborius Václav (1652–1716) byl císařským válečným komisařem v Českém království. V roce 1705 získal šlechtický titul rytíře pro České království a zároveň obdržel český inkolát, v roce 1706 mu byl rytířský stav potvrzen pro celou Svatou říši. Na začátku 18. století získal ve středních Čechách panství Koleč, kde v letech 1711–1713 nechal postavit barokní zámek.Historie obce Koleč na webu kolec.cz dostupné online Zámek v Kolči vznikl v sousedství bývalé zbořené tvrze a v roce 1714 byl rozšířen přístavbou kaple Nejsvětější Trojice, kterou vysvětil pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer z Mayernu.POCHE, Emanuel: Umělecké památky Čech; Academia Praha, 1978; díl I.; s. 81 Spolu s hospodářskými budovami a francouzskou zahradou vznikl v Kolči architektonicky hodnotný barokní komplex, který v 18. století proslul především dnes již neexistující malířskou a štukovou výzdobou v interiérech.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl Severní Čechy; Praha, 1984; s. 207 Jméno Liboria Ubelliho připomínala také dnes již zaniklá usedlost Liborka (dnes Praha 6 – Břevnov)
náhled|vlevo|Baronka Johanna Ubelliová (1833–1928), představená Ústavu šlechtičen u sv. Andělů, poslední členka rodu Do rytířského stavu byli v roce 1703 povýšeni i Ignácovi mladší synové Ignác Ondřej (1653–1722) a Daniel Leopold (1657–1724). Ignác Ondřej byl účastníkem tureckých válek, později působil jako císařský válečný komisař v Čechách a zemřel v Kadani, kde byl také pohřben. V roce 1707 koupil vesnici Mezilesí v jižních Čechách s hospodářským dvorem Týn, kde nechal postavit menší barokní zámek (zbořený v roce 1935).Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 508 Z jeho početného potomstva byl pokračovatelem rodu Ignác Zikmund (1716–1784), který byl také důstojníkem císařské armády a později válečným komisařem. Během svého života vlastnil několik menších panství (Mezilesí, Neustupov) a v roce 1772 byl povýšen do stavu svobodných pánů.Přehled udělování šlechtických titulů 1705–1780 v habsburské monarchii na webu Ostravské univerzity dostupné onlineNobilitační diplom Ignáce Ondřeje Ubelliho při povýšení do stavu svobodných pánů 1772 na webu Rakouského státního archivu dostupné online Jeho starší syn Václav Ignác koupil v roce 1797 z pozůstalosti vymřelého rodu Salm-Neuburgů panství a hrad Svojanov, již o tři roky později je ale prodal.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 481
V další generaci Ignácovy linie vynikl Václav Michael (1761–1832), který byl dvorním radou u apelačního soudu. Krátce byl majitelem panství a zámku Horní Cerekev (1802–1803), v roce 1804 koupil panství Osov,Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 244 Zámek Osov na webu historickaslechta.cz dostupné online k němuž o rok později přikoupil sousední Všeradice.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 396 Z manželství s hraběnkou Gabrielou Vratislavovou z Mitrovic (1773–1866) devět dětí, z nichž mladší synové Prokop Alois (1802–1875) a František Josef (1804–1845) sloužili v armádě, nejmladší syn Ludvík (1806–1858) byl okresním hejtmanem ve Welsu.Rodina Ubelliů ze Siegburgu in: Genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1849; Gotha, 1849; s. 451–452 dostupné online Více vynikli starší synové Václav Josef a Vilém Prokop. Vilém Prokop (1799–1865) působil v justici a byl dlouholetým radou, respektive viceprezidentem Vrchního soudu v Praze.KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů soudní správy v Čechách 1849–1918; Národní archiv Praha; 2015; s. 401 (heslo Wilhelom svobodný pán Ubelli von Siegburg) ISBN 978-80-7469-041-9 Václav Josef (1798–1863) byl také právníkem, prezidentem Krajského soudu v Brně (1849–1862) a nakonec prezidentem zemského soudu pro Moravu a Slezsko (1862–1863).Václav Josef Ubelli ze Siegburgu in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online Měl sice syna Václava (1830–1873), který ale zemřel předčasně bez potomstva. Dcera Johanna (1833–1928) byla dámou Řádu hvězdového kříže, nositelkou Alžbětina řádu a dlouholetou představenou Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 979–980 dostupné online Zemřela 2. dubna 1928 ve věku 94 let a byla poslední členkou rodu. Její mladší sestra Gabriela (1838–1910) se provdala do rodiny MattencloitůGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1913; Gotha, 1913; s. 601 dostupné onlineRodokmen Mattencloitů dostupné online a její syn baron Richard Mattencloit (1862–1925) užíval od roku 1910 alianční příjmení Mattencloit-Ubelli.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 592 dostupné online Sestry Johanna a Gabriela vlastnily na přelomu 19. a 20. století usedlost Kuchyňka v Praze-Libni.LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti; Praha, 2001; s. 170–171 (kapitola Kuchyňka) ISBN 80-7277-057-8
Mladší linie pocházela od Daniela Leopolda (1657–1724), který byl v roce 1703 povýšen do rytířského stavu a stejně jako starší bratři zastával funkci císařského válečného komisaře v Čechách. Po bratru Liboriovi zdědil v roce 1715 panství Koleč a ve dvacátých letech 18. století dokončil výstavbu zámeckého komplexu. Jeho dědicem byl předčasně zemřelý syn Antonín Mikuláš (1694–1730). V další generaci vynikl Antonínův syn Emanuel (1722–1795), který dlouhodobě působil v zemské správě, nakonec byl místosudím Českého království (1779–1782).PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého I. (příprava vydání Jaroslav Charvát); Praha, 1941; s. 403–404 (kapitola Přehled současný nejvyššíchů důstojníků a úředníků) dostupné online V roce 1792 byl povýšen do stavu svobodných pánů.Nobilitační diplom Emanuela Ubelliho na webu Rakouského státního archivu dostupné online Byl majitelem zámku Koleč, který po smrti jeho syna Jana Nepomuka (1770–1799) přešel na spřízněnou rodinu Bohušů z Otěšic.
Liborius Václav Ubelli a jeho předčasně zemřelý syn Jan Josef († 1706) jsou pohřbeni v katedrále sv. Víta. V 19. století bylo několik členů rodu pochováno na Olšanských hřbitovech. Kromě toho byla koncem 18. století postavena rodová hrobka na hřbitově v Kolči, kde byl pohřben Emanuel Ubelli a jeho rodina.
Erb Při povýšení do šlechtického stavu v roce 1641 byl rodině udělen erb se čtvrceným štítem. V 1. a 4. stříbrném poli z dělící linie vystupuje černý orel. Ve 2. a 3. modrém poli pochoduje zlatý lev třímající v tlapách meč a zelený věnec. Při udělení panského stavu v letech 1772 a 1792 byl erb doplňován a polepšován.
Osobnosti Liborius Václav (1652–1716), císařský rada, vrchní válečný komisař v Čechách, 1705 povýšen na rytíře Ignác Ondřej (1653–1722), vrchní válečný komisař v Čechách, 1703 povýšen na rytíře Daniel Leopold (1657–1724), vrchní válečný komisař v Čechách, 1703 povýšen na rytíře Ignác Zikmund (1716–1784), vrchní válečný komisař v Čechách, 1772 povýšen do stavu svobodných pánů Emanuel (1722–1795), místopísař (1777–1779) a místosudí (1779–1782) Českého království, 1792 povýšen do stavu svobodných pánů Václav Michael (1761–1832), dvorní rada apelačního soudu v Čechách Václav Josef (1798–1863), c. k. komoří, prezident Krajského soudu v Brně 1849–1862, prezident Zemského soudu pro Moravu a Slezsko 1862–1863 Vilém Prokop (1799–1865), c. k. komoří, viceprezident Vrchního zemského soudu v Praze 1850–1859 Johanna (1833–1928), představená Ústavu šlechtičen u sv. Andělů 1873–1928, poslední potomek rodu
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl II.; Praha, 2010; s. 385 (heslo Ubelli) ISBN 978-80-257-0294-9 POUZAR, Vlastimil: Almanach českých šlechtických rodů 2005; Praha, 2004; s. 439 (kapitola Ubelli ze Siegburgu) ISBN 80-85955-29-6 VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 382–389 (kapitola Ubelli ze Siegburgu) ISBN 978-80-904241-3-5
Související články Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů
Externí odkazy
Rodina Ubelli von Siegburg in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich Rodokmen Ubelliů ze Siegburgu
Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Italské šlechtické rody