Augustiniánský klášter v Olomouci je někdejší klášter augustiniánských kanovníků v Olomouci, známý také jako klášter Všech svatých (latinsky Monasterium Canonicorum regularium Omnium Sanctorum in Olumucium) byl založen olomouckým administrátorem Janem Filipcem.

Historie Historie olomoucké kanonie začíná v době husitských válek, kdy byl v roce 1425 zničen klášter augustiniánů Lanškrouně a tamní kanovníci byli nuceni uprchnout z města. Po hledání vhodných podmínek v jiných komunitách nalezli nakonec útočiště v Olomouci. V roce 1434 se dočasně usadili poblíž tamní kartouzy s úmyslem brzkého návratu do Lanškrouna. Přesto se zde pravidelně konaly proboštské volby a poté, co se řádu podařilo zachránit majetek na Moravě, rozhodli se v Olomouci zůstat natrvalo. V roce 1492/93 jim olomoucký administrátor Jan Filipec daroval kapli Všech svatých na olomouckém předhradí, kterou sám založil.

Prvním představeným olomoucké komunity se v roce 1496 stal bývalý kanovník augustiniánského kláštera v Borovanech Jan Šťávka z Hodenic (též Johannes Boemo). Ten posledních dvanáct let žil jako vyslanec řádu v klášteře San Pietro in Ciel d’Oro v Pavii, kde se seznámil s řádovými zvyky a na tamní univerzitě vystudoval kanonické právo. Na jeho žádost udělil papež Alexandr VI. v roce 1500 byl souhlas se sjednocením olomouckého a lanškrounského kláštera a někdejší lanškrounský majetek přidělil novému olomouckému klášteru. Zároveň udělil proboštovi právo pontifikátu včetně nižšího svěcení a všechna práva, která měly ostatní královské kláštery na Moravě. Takto vzniklý olomoucký klášter augustiniánů byl začleněn do klášterní kongregace lateránských augustiniánských kanovníků a se spolubratry ze šternberské a fulnecké kanonie byl vytvořena řeholní provincie.

Úpadek kláštera nastal ve 30. letech 16. století, kdy se i do Olomouce rozšířilo luteránství a klášterní kázeň a věrnost církvi slábla. Po smrti probošta Civalliho v roce 1617 se klášter snažil získat kardinál František z Ditrichštejna pro vytvoření jezuitské koleje. Rozpuštění konventu se podařilo zabránit až po rozhodném zásahu olomouckého kanovníka a generálního vikáře Jana Arnošta Platýse z Plattenštejna.

V době třicetileté války v roce 1643 byl klášter částečně vypálen a vydrancován Švédy.

Klášter Všech svatých získal mimořádný význam jako učená instituce. Několik jeho kanovníků bylo doktory teologie, někteří působili jako profesoři na olomoucké univerzitě.

Někdejší převor Rudolf Pollinger (1634–1661) byl bakalářem teologie; Jako klášterní historik napsal dílo „Matricula sacri et apostolici ordinis Canononicorum Regularium S. Augustini... in suburbio Olomucensi ad sedes Omnium Sanctorum... coepta ano MDXXXVII. Rudophus Pollinger“. Kanovník Karl Laurenz Zimmermann, bakalář teologie, kaplan v Lanškrouně, napsal příběh o tamním klášteře. Raimund Žižka napsal disertační práci o Gloria universalis canonicorum regularium ordinis S. Augustini... et a celeberrima Canonia Olomoucensi ad Omnes Sanctos... particulari gloria adaucta (se soupisem několika augustiniánských klášterů, v nichž je uveden také Lanškroun jako samostatná komunita.) V roce 1763 je doložen jako děkan teologické fakulty olomoucké univerzity.

V roce 1784 v rámci josefínské církevní reformy byla olomoucká Nadace Všech svatých zrušena. Klášterní budova a kostel zpočátku sloužily jako skladiště pro armádu, než byly v roce 1808 zbořeny a na jejich místě byla do roku 1812 postavena kadetní škola.

Probošti 1496–1510 Jan Šťávka z Hodenic; vypracoval stanovy upravující klášterní život a navázal úzké kontakty s kláštery ve Vídni, Kladsku a Roudnici. 1510–1511 Jiří Basilius Sowka 1511 Jan 1512 Mikuláš 1512 Řehoř 1514–1519 Valentýn 1520–1536 Štěpán 1539–1552 Tomáš 1558–1559 Jakub Strovar 1559–1564 Michael Lytmann 1566–1572 Ondřej 1572–1581 Klement Kocourek/Catulus. Zanedbával mnišskou kázeň i bohoslužby, zpronevěřil peníze, praktikoval nepotismus, nakonec byl odvolán z funkce 1582–1591 Martin Trinesius 1592–1612 Jan z Weitersfeldu, probošt z Fulneku, zlepšil hospodářskou situaci kláštera, získal statek v Lešanech a mlýn v Nezamyslicích a splatil část dluhů. 1612–1617 Jan Baptista Ciwalli 1617–1619 Matthias Jaretius, administrátor 1619 Jan Arnošt Platejs, jako generální vikář se vehementně zasazoval o zachování kláštera 1622–1632 Caesarius Nardus 1632–1641 Ondřej Orlík baron z Laziska, katedrální děkan v Olomouci 1642-1658 Alexander Ginanus de Pissauro, také probošt ve Fulneku a Šternberku 1658–1666 Baltazar Arnošt Korus z Kouřimi, za jeho funkčního období vznikl kopiář, do které děkan Andreas Sperlinck zaznamenával dokumenty, které se týkaly sporu o klášterní statut z let 1689–1694. 1666–1670 Bernhard Kruciger 1670–1685 Augustin Jiří Karásek, zastával významný post v moravské zemské správě. Za jeho funkčního období byla dokončena nová budova kláštera a kostela a také získal zpět ztracené statky ve Chvalkovicích (1681) a v Laškově (1683). 1685–1717 Ambrož Augustin Engelmann, vedl několik sporů s biskupem Karlem II. z Lichtenštejna-Kastelkornu, včetně  nezávislosti a práva vizitací. 1717–1722 Raimund Majer z Majersbachu 1722–1742 Maxmilián Alexandr Krboš z Uherského Hradiště 1743–1753 František Alexius Hájek (1693–1753) z Vysokého Mýta přispěl ke stavbě nového zámku v Nezamyslicích. 1754–1764 Dominik Baumann 1769–1784 Thaddäus Slavíček z Vyškova, poslední probošt kláštera Všech svatých. V roce 1762 získal doktorát s „Dissertatio de operabus Vincentii Lirinensis“. Byl členem olomoucké učené společnosti Societas incognitorum a několikrát rektorem olomoucké univerzity. Po zrušení kláštera se stal rektorem olomouckého generálního semináře založeného Josefem II.

Reference

Literatura Metoděj Zemek: Olmütz – Olomouc. In: Floridus Röhrig (Hrsg.): Die Stifte der Augustiner-Chorherren in Böhmen, Mähren und Ungarn. Klosterneuburg 1994, ISBN 3-901025-34-0, S. 129–148. Franz Machilek: Die Raudnitzer Reform der Augutiner-Chorherren im 14./15. Jahrhundert. In: Gisela Drossbach, Klauf Wolf (Hrsg.): Reformen vor der Reformation – Sankt Ulrich und Afra und der monastisch-urbane Umkreis im 15. Jahrhundert. de Gruyter, 2018, ISBN 978-3-11-058231-4, S. 33–61. Franz Machilek: Johannes Šťávka von Hodenitz und die Reform der mährischen Augustiner-Chorherren um 1500. In: Evelyn Wetter: Die Länder der böhmischen Krone und ihre Nachbarn zur Zeit der Jagiellonenkönige (1471–1526). Jan Thorbecke Verlag, Ostfildern 2004, ISBN 3-7995-8402-1, S. 251–259. Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka (Hrsg.): Handbuch der historischen Stätten. Band: Böhmen und Mähren (= Kröners Taschenausgabe. Band 329). Kröner, Stuttgart 1998, ISBN 3-520-32901-8, S. 426–431.

augustiniánů Olomouc Olomouc augustiniánů augustiniánů Olomouc Kategorie:Kostely zasvěcené Všem svatým v Česku Kategorie:Dějiny Olomouce Kategorie:Zaniklo 1784