Rumunské staré království (, ) je hovorový termín označující území, na kterém se rozprostíral první nezávislý rumunský národní stát, jenž se skládal z Dunajských knížectví Valašsko a Moldávie. Sjednocení obou knížectví bylo dosaženo, když pod záštitou Pařížské mírové smlouvy (1856) Divan ad hoc obou zemí, které byly v té době pod svrchovaností Osmanské říše, zvolili Alexandra Ioana Cuza za svého knížete. Tímto procesem bylo de facto dosaženo sjednocení pod názvem Spojená knížectví Moldávie a Valašska. Hranice samotného regionu jsou stanoveny výsledkem tohoto politického aktu, po němž následovala rumunská válka za nezávislost, připojení severní Dobrudže a předání jižní části Besarábie Ruské říši v roce 1878, vyhlášení Rumunského království v roce 1881 a připojení Jižní Dobrudže v roce 1913.
Termín se začal používat po první světové válce, kdy se Staré království přeměnilo na Velké Rumunsko, jež zahrnovalo Sedmihradsko, Banát, Besarábii a Bukovinu. V současnosti nese termín především historický význam a jinak se používá jako společný termín pro všechny oblasti Rumunska zahrnuté jak do Staré říše, tak do současných hranic (Valašsko, Moldávie a severní Dobrudža).
Fotogalerie
Související články Rumunské království
Reference
Externí odkazy Lampe, John R. Balkan Economic History, 1550-1950: From Imperial Borderlands to Developing Nations, 1982, .
Kategorie:Politické dějiny Rumunska Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1881 Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1918