Friedrich Felix svobodný pán von Teuchert-Kauffmann ( Friedrich Felix Freiherr von Teuchert-Kauffmann, Edler von Traunsteinburg) (17. ledna 1831 – 30. září 1913 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál, adoptivní syn generála Friedricha Teucherta (1797–1872). Jako nižší důstojník se vyznamenal ve válce se Sardinií (1859), později řadu let sloužil jako velitel pluku v Olomouci, krátce působil také v Praze. Svou kariéru završil jako zemský velitel v Tyrolsku, respektive 14. armádního sboru v Innsbrucku (1884–1891). Do penze odešel v roce 1891 v hodnosti polního zbrojmistra, mimo aktivní službu byl později povýšen na generála pěchoty (1908).
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Teuchert-Kauffmann Narodil se jako starší syn c. k. generálmajora Franze Kauffmanna z Traunsteinburgu (1777–1838) a jeho manželky Anny Rosalie, rozené d'Elvert (1809–1884). Později byl adoptován druhým manželem své matky generálem Friedrichem Teuchertem a přijal jméno Teuchert-Kaufmann (1860).Rodina Teuchert-Kauffmann in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1861; s. 839–840 dostupné onlineNeues allgemneies deutsches Adels-Lexikon; s. 172 dostupné online Od mládí sloužil v armádě, v roce 1859 se jako nadporučík zúčastnil války se Sardinií. V roce 1866 byl již plukovníkem a velitelem pěšího pluku č. 37 v Olomouci,<ref>Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867'; Vídeň, 1867; s. 136, 250 'dostupné online</ref> kde byl později i brigádním velitelem a také se tu oženil.Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 87 dostupné online
V roce 1873 byl povýšen na generálmajora a nadále působil v Olomouci.Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 110 dostupné online V roce 1878 získal hodnost polního podmaršála a poté byl divizním velitelem pěchoty ve Lvově,Kais. königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 114 dostupné online později byl přeložen do Prahy jako zástupce zemského velitele v Čechách.Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1883; s. 98 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 29, 147 dostupné online V roce 1883 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence a v letech 1884–1891 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku, respektive zemským velitelem pro Tyrolsko a Vorarlbersko.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online14. armádní sbor na webu valka.cz dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1885; s. 927 dostupné online V roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a k datu 1. dubna 1891 byl penzionován. V soukromí žil nadále v Innsbrucku, kde také zemřel. V roce 1908 ještě získal čestnou hodnost generála pěchoty.Služební postup Friedricha Teuchert-Kauffmanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 186 dostupné online
Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy a Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací, dále držitelem Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel pruský Řád červené orlice III. třídy a nizozemský Řád dubové koruny. Dále byl komandérem papežského Řádu sv. Silvestra a Řádu sv. Řehoře Velikého.Řády a vyznamenání Friedricha Teuchert-Kauffmanna in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie; Vídeň, 1890; s. 291 dostupné online Od roku 1883 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 88 dislokovaného v Českých Budějovicích.Pěší pluk č. 88 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 554 §dostupné online
Rodina V roce 1867 se v Olomouci oženil s hraběnkou Agnes Maxmiliánou Belrupt-Tissac (1845–1938), která pocházela ze staré lotrinské rodiny usazené na Moravě a ve Slezsku.Rodokmen rodu Belrupt-Tissac dostupné online Manželství zůstalo bez potomstva. Baronský titul následně přešel na potomstvo Friedrichova mladšího bratra Franze Xavera (1833–1901), který sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1917; s. 983 dostupné online
Díky matce měl příbuzenské vazby na vlivnou brněnskou rodinu d'Elvert, jeho strýci byli dlouholetý brněnský purkmistr Christian d'Elvert (1803–1896) nebo prezident Zemského soudu v Brně Friedrich d'Elvert (1812–1901). Bratranec Heinrich d'Elvert (1853–1926) byl dlouholetým poslancem moravského zemského sněmu a říšské rady.MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2012; s. 160–166 (heslo d'Elvert ISBN 978-80-7325-272-4VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 96–100 (heslo d'Elvert) ISBN 978-80-904241-9-7
Odkazy
Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 438–440 (heslo Teuchert'') ISBN 978-80-905324-7-2
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu dubové koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Silvestra Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Narození 17. ledna Kategorie:Narození v roce 1831 Kategorie:Úmrtí 30. září Kategorie:Úmrtí v roce 1913 Kategorie:Úmrtí v Innsbrucku Kategorie:Muži