Deklarace nulity (prohlášení manželství za neplatné), běžně nazývané anulování; méně často dekret o neplatnosti a nepřesně také „katolický rozvod“, je v katolické církvi rozhodnutí církevního soudu, že manželství bylo uzavřeno neplatně. Méně často je rozhodnutím církevního soudu, že svěcení bylo uděleno neplatně.
Soudní řízení o neplatnost manželství, které se řídí kanonickým právem, je soudní proces, v němž církevní soud určuje, zda manželství bylo neplatné od svého počátku (ab initio). „Prohlášení neplatnosti“ není zrušením existujícího manželství (jako je dispenz od manželství ratum sed non consummatum a „anulování“ v civilním právu), ale spíše konstatováním, že souhlas nebyl nikdy platně vyměněn z důvodu nesplnění požadavků pro platné uzavření manželství, a manželství tedy nikdy neexistovalo.
Katolická církev učí, že v pravém manželství se jeden muž a jedna žena stávají před Božíma očima „jedním tělem“. „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“, Další odkazy: , a . Různé překážky mohou způsobit, že člověk nemůže platně uzavřít manželství. Kromě překážek může být manželský souhlas učiněn neplatným kvůli neplatným faktorům, jako je simulace nebo podvod, nebo kvůli psychické nezpůsobilosti.
V roce 2015 byl proces prohlášení manželské neplatnosti změněn reformami manželského procesu papeže Františka, které byly nejrozsáhlejšími reformami manželského práva za posledních 300 let. Před reformami mohlo být prohlášení manželské neplatnosti účinné pouze tehdy, pokud bylo prohlášeno dvěma soudy na různých úrovních jurisdikce. Pokud se nižší soudy (první a druhé instance) neshodly, případ automaticky putoval k Tribunálu Římské roty, který měl tak či onak rozhodnout s konečnou platností.
Důvody neplatnosti Pro platnost manželské smlouvy jsou v kanonickém právu nutné určité podmínky. Podle a církev nemůže rozdělit to, co bylo spojeno Bohem, ale s jeho pomocí může rozhodnout, že manželství je neplatné od okamžiku jeho uzavření. Nedostatek některé z těchto podmínek činí manželství neplatným a je právním důvodem pro prohlášení manželství za neplatné. V souladu s tím, kromě otázky zabraňujících překážek, kterou se zabýváme níže, existuje čtyřnásobná klasifikace právních vad: vada formy, vada smlouvy, vada vůle, vada způsobilosti. Pro prohlášení manželství za neplatné je třeba prokázat existenci jedné z těchto vad, neboť kanonické právo předpokládá, že všechna manželství jsou platná, dokud není prokázán opak (CIC, kán. 1060).
Vada formy: V případě, že je manželský obřad neplatný (např. dva katolíci uzavírají manželství mimo katolickou církev). Vada smlouvy: Pokud nebylo uzavřeno manželství, např. pokud došlo k vadě úmyslu na obou stranách. K tomu může dojít, pokud některá ze stran neměla úmysl uzavřít celoživotní, výlučný svazek otevřený reprodukci. V chápání církve může být manželská smlouva uzavřena pouze mezi ženou a mužem. Vada vůle: Z důvodu „duševní nezpůsobilosti, neznalosti, omylu o osobě, omylu o manželství, podvodu, vědomí neplatnosti, simulace, podmíněného souhlasu, násilí nebo vážného strachu“. Vada způsobilosti k právním úkonům: Pokud by některá ze stran uzavřela manželství s jinou osobou, a tudíž by nebyla schopna smlouvu uzavřít. Také některé pokrevní vztahy činí strany neschopnými uzavřít smlouvu.
Chybějící kanonická forma Členové katolické církve musí uzavřít manželství před knězem (nebo jáhnem) a obvykle nejméně před dvěma dalšími svědky. Kněz nebo jáhen není vysluhovatelem této svátosti; vysluhovateli jsou manželé tím, že si vymění sliby, ačkoli klerik předsedá výměně slibů a případné mši nebo svatebnímu liturgickému slavení (KKC 1630). Pokud je jedna ze stran katolík, ale existuje vážný důvod, proč by měl být sňatek uzavřen před úředníkem nebo nekatolickým duchovním, může být udělena dispenz. Pokud dispenz nebyl udělen a snoubenci tento zákon nedodrželi, je manželství považováno za neplatné. Protože neplatnost manželství je z okolností zřejmá, není třeba kanonického procesu k vydání prohlášení manželství za neplatné. Náprava této neplatnosti vyžaduje, aby si snoubenci vyměnili souhlas podle kanonické formy (běžně se nazývá „konvalidace“).
Překážky Hlavní článek: Překážka (katolické kanonické právo) Aby byl sňatek platný, je třeba se na něj předem připravit, zejména se ujistit, že nehrozí žádná překážka (existuje dvanáct zrušitelných důvodů), a vyhnout se „neplatnému svazku“, jak je uvedeno v Matoušově evangeliu 5,32 a 19,9. Pokud jedné ze stran bránila v uzavření manželství překážka rušící (z latinského „zrušit“), je manželství neplatné. Protože tyto překážky nemusí být vůbec známy, nazývá se manželství domnělým manželstvím (matrimonium putativum), pokud alespoň jedna ze stran uzavřela manželství v dobré víře.
Rušící překážky:Srov. CIC, kán. 1083–1094. Překážky přirozeného práva: Odmítnutí zplodit dítě nebo fyzická či psychická nemožnost tělesného spojení. Pokud jedna ze stran odmítla pohlavní styk nebo je sexuálně impotentní a zatajila to před svým budoucím manželem, manželství není platné a je uznáno za neplatné; Minimální věk: 16 let pro muže, 14 let pro ženu;Srov. CIC, kán. 1083. Příbuzenský vztah (příbuzenský, manželský nebo adopční); Překážky pozitivního božského práva: Pouto z předchozího manželství; Trestný čin manželské vraždy (pokud někdo zavraždil svého manžela/manželku, aby se oženil s někým jiným). Svátost kněžství (kněz se již nemůže oženit); Trvalý slib čistoty; Rozdílnost kultu (disparitas cultus) s nepokřtěnou osobou (může být předmětem dispenzu); Chybějící souhlas:Srov. CIC, kán. 1095–1107. Z donucení, násilí, nátlaku nebo ze strachu; Duševní poruchy bránící jasnému souhlasu (psychologické důvody se často opírají zejména o článek 1095Kán. 1095 Nezpůsobilí pro uzavření manželství jsou: 1. kdo nemají dostatečné užívání rozumu; 2. kdo mají závažnou poruchu soudnosti, co do podstatných práv a povinností manželských, které se předávají a přijímají; 3. kdo z psychických důvodů nejsou schopni převzít podstatné manželské povinnosti. Kodexu kanonického právaZedníček, s. 485.); Vážná nezralost; Simulace manželství, kdy osoba lže o svých skutečných úmyslech (např. fingované manželství); Touha opustit rodiče; Úmyslné zatajení důležitého aspektu osobnosti (zkreslení svých podstatných vlastností), které vede k neschopnosti plnit základní manželské povinnosti, včetně výchovy dětí; Úmyslné zatajení tělesné poruchy, neplodnosti nebo nemoci; Nedostatek kanonické formy:Srov. CIC, kán. 1108–1123. Např. pokud duchovní, který přijímá souhlasy manželů, nezískal potřebnou pravomoc od místního ordináře; Papežská rada pro legislativní texty vydala dne 25. ledna 2005 k tomuto tématu instrukci Dignitas connubii.
Některé z těchto zákonů lze zmírnit udělením dispenzu před obřadem. Například Kateřina Aragonská a anglický král Jindřich VIII. obdrželi dispenz od překážky příbuzenství (Kateřina byla dříve provdána za Jindřichova bratra Artura, který zemřel). Jindřich později založil svou žádost o anulování sňatku s Kateřinou (což do značné míry vedlo k reformaci anglikánské církve) na tom, že dispenz byl udělen neoprávněně, neboť jeho otec Jindřich VII. vyvíjel nátlak na canterburského arcibiskupa Williama Warhama, aby dispenz udělil.
Náprava této neplatnosti po uzavření manželství vyžaduje, aby nejprve překážka zanikla nebo byla dispenzována, a poté může proběhnout „konvalidace“ nebo může být uděleno sanatio in radice (viz níže), aby se manželství stalo platným.
Důvody neplatnosti Manželství může být prohlášeno za neplatné, protože alespoň jedna ze stran nebyla svobodná a nemohla s manželstvím souhlasit nebo se k němu plně nezavázala.
Mezi důvody neplatnosti patří: Simulace souhlasu, tj. vědomé a pozitivní vyloučení jedné nebo obou smluvních stran při souhlasu s jednou nebo všemi podstatnými vlastnostmi nebo „dobry“ manželství: a) výlučnost manželského vztahu; b) trvalost manželského svazku; c) otevřenost potomkům jako přirozenému plodu manželství (kánon 1101 § 2). Úmyslné klamání o některé osobní vlastnosti, která může objektivně a vážně narušit manželský život (kánon 1098). Podmíněný souhlas, pokud se podmínka v době uzavření manželství týká budoucnosti nebo pokud se týká minulosti či přítomnosti a je skutečně nesplnitelná (kán. 1102Všimněte si, že podmíněný souhlas, i pokud jde o minulost nebo současnost, je stále nepřípustný, pokud to není povoleno obecným právem.). Násilí nebo vážná obava vnucené osobě za účelem získání jejího souhlasu (kánon 1103). Závažný nedostatek volnosti úsudku při souhlasu, pokud jde o základní manželská práva a povinnosti, které mají být vzájemně předány a přijaty (kánon 1095 č. 2) Psychická neschopnost při souhlasu převzít podstatné manželské povinnosti (kánon 1095 n.3).
Podle kánonu 1095 může být manželství prohlášeno za neplatné pouze v případě, že souhlas byl dán v důsledku závažného nedostatku volního uvážení ohledně podstatných práv a povinností manželství nebo v důsledku skutečné neschopnosti tyto podstatné povinnosti přijmout. Papež Benedikt XVI. ve svém projevu k Římské rotě v roce 2009, opakujíc slova svého předchůdce Jana Pavla II. kritizoval „přehnané a téměř automatické množení prohlášení manželství za neplatné v případech selhání manželství pod záminkou určité nezralosti nebo psychické slabosti smluvních stran“. Vyzval k „opětovnému potvrzení vrozené lidské schopnosti uzavřít manželství“ a trval na tom, co v roce 1987 uvedl Jan Pavel II., že „pouze nezpůsobilost, a nikoli obtíže s udělením souhlasu, činí manželství neplatným“.
Svatý Tomáš Akvinský uvedl jednotící a prokreativní účel manželského svazku. Papež Pavel VI. potvrdil, že tyto dva účely jsou spojeny v „nerozlučném spojení“, které je analogií s lidským spojením jednoho těla a jedné duše. Jednotící a prokreativní účel je popírán také v případech potratu a také znásilnění. zmiňuje spojení mezi lidskými Božími tvory a jejich andělem strážným, který je z čistého ducha bez hmoty.
Uznání neplatnosti a následná konvalidace Vzhledem k tomu, že manželství má trvalou povahu, příslušný duchovní zváží, zda faktické ztroskotání manželství není způsobeno příčinou původní neplatnosti smlouvy – příčiny, které jsou v kanonickém právu vykládány mnohem šířeji než v právu civilním: církev předpokládá, že manželství existuje již dříve jako svobodně učiněný závazek manželů, ale v době uzavření manželství si tím samozřejmě nemůže být jistá.
Církev proto připouští, že vztahy, které ve skutečnosti nejsou skutečnými manželstvími (domnělá manželství), mohou být požehnány a případně se později stát skutečnými manželstvími.
Aby však mohla být smlouva zrušena, musí být prokázána její neplatnost: „Kán. 1060 – Právo zvýhodňuje manželství, a proti při pochybnosti se považuje manželství za platné, dokud se nedokáže opak.“ Manželství, které by mohlo být zrušeno, je nicméně církví podporováno, aby bylo zachováno tím, že se „očistí“ od případných překážek.
Pokud si oba lidé přejí zůstat spolu, důvod neplatnosti není uznán soudem, ale je odstraněn zvláštní dispenzí (osvobozením) od dané překážky: konvalidací manželství. Existují dva typy, první se nazývá „prostá konvalidace“, která zahrnuje obnovení souhlasu, a druhá „konvalidace sanatio in radice“, bez obnovení.
Prostá konvalidace (Convalidatio simplex) Prostá konvalidace (kánony 1156 až 1160) předpokládá rušící překážku: pokud zanikne nebo je zrušena, mohou manželé svůj souhlas obnovit podle toho, zda: +nedostatek souhlasu nebo překážka uzavření manželstvíobnovení souhlasu se provádí když je veřejně známé, obnovení souhlasu bude provedeno veřejně a oběma osobamikdyž je známé jen oběma osobámv soukromí a oběma osobamikdyž je známé pouze dotazované osoběv soukromí a pouze dotazovaná osoba V případě obnovení souhlasu v důsledku formální vady, pokud není třeba chránit veřejně důstojnost manželství, se využije práva uzavřít manželství v soukromí.
Konvalidace uzdravení v kořeni (Convalidatio sanatio in radice)