Jiří Pohl (14. února 1905 Libněvsi u Dobšic – 1. prosince 1979) byl český motocyklový a automobilový závodník. Nejčastěji závodil před válkou na vozech Aero a MG a po válce na vozu vlastní úpravy zpravidla označovaný jako Škoda MG Special kompresor.
Životopis Jiří Pohl, starší z bratrů Pohlových, se narodil 14. 2. 1905 Leopoldu Pohlovi a Ele Pohlové. Jiří i mladší Zdeněk (1907–1986) pocházeli z Libněvse, kde jejich dědeček Karel Pohl (ředitel cukrovaru) a tatínek ing. Leopold Pohl byl ředitelem a spolumajitelem cukrovaru. Jejich otec zemřel 6. července 1933 ve věku 58 let.
Po maturitě absolvoval chemii na Českém vysokém učení technickém v Praze a získal titul inženýr. Zaměstnán byl jako technický úředník cukrovaru v Modřanech (tehdy u Prahy), kde i bydlel. Ve sportu dosahoval pomalu stejné úspěšnosti jako jeho bratr. Jeho vášní se stalo amatérské konstruktérství, kterým si připravoval všechna svá vozidla na nejvyšší výkon, ale stavěl i vozidla vlastní konstrukce. V roce 1937 například sestrojil a postavil tříkolový automobil "Juchtarděrda", který měl náhon na zadní kolo řetězem a motor z motocyklu Indian Big Chief (1207 cm³). O mnoho let později byla tato koncepce použita u tříkolky Minor II (1947) a ještě později u legendární tříkolky Velorex (1956). náhled|Jiří Pohl na motocyklu Indian se sidecarem, vítěz závodu Zbraslav-Jíloviště v třídě přes 1200 cm³ (1929) Začal jezdit na motocyklu v patnácti letech a později za studiích na vysoké škole byl zakládajícím členem MKVS (Motor Klub Vysokoškolského sportu), kde se stal pro rok 1935 i předsedou klubu. Se svým motocyklem jezdil všechny gymkhány (slalomy), závody do strmého vrchu, ploché dráhy, zimní motocyklové soutěže atd. Pětkrát se zúčastnil motocyklové soutěže na 1000 km. V roce 1929 zvítězil na sidecaru Indian v třídě do 1200 cm³ na závodě do vrchu Zbraslav-Jíloviště. Zajímavé je, že se nikdy neutkal se svým bratrem Zdeňkem, ať už to bylo na motocyklech a nebo v automobilech. I když se „sešli“ na jednom závodě, vždy každý z nich startoval v jiné třídě. Mezi jeho největší koníčky mimo motocyklových a automobilových závodů patřilo lyžování, sportovní střelba, amatérské fotografování a filmování. Oženil se a spolu s manželkou měli dceru Zuzanu a syna.
Od roku 1933 preferoval oproti motocyklům závody automobilů. Byl členem výboru Svazu motocyklových a automobilových závodníků (1936–1939). Na valné hromadě Aero Car Clubu, která se konala ve čtvrtek 21. října 1937, byl Jiří Pohl vyznamenám stříbrným, klubovním odznakem. Na automobilech dosáhl v letech 1933–1939 a potom 1949–1963 řady úspěchů. Závodil až do svých 58 let. Poslední závod absolvoval v Jičíně 21. července 1963 na Ceně Prachovských skal.
Po Druhé světové válce byl zaměstnán v Libněvsi u firmy Hrabě a Lozovský, kde pracoval až do roku 1948, kdy tato firma zanikla. Počátkem 50. let byl zaměstnán v ÚVMV a od poloviny 50. let pracoval v Pražských komunikacích. Jiří Pohl zemřel 1. prosince 1979 ve věku 74 let.
Největší úspěchy Absolutní vítězství v závodech na voze MG K-3 Magnette: Bohdanečský okruh (1937), Lochotínský okruh (1949) Vítězství ve třídě do 750 cm³ resp. 800 cm³ na voze Aero 662 v závodu 1000 mil československých (1933), v soutěži Krajem Žižkovým (1933), I. Okruh městem Zlínem (1933), v závodu do vrchu Ecce Homo (1933), Českobrodský okruh (1935) Vítězství ve třídě do 1000 cm³ na voze Aero 30: Zimní soutěž Jihočeského odboru AKRČs (1935), Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou (1937) Vítězství ve třídě do 1100 cm³ resp. do 1500 cm³ na voze MG K3 Magnette resp. Škoda MG Special: Lochotínský okruh (1935–6), Krakonošův okruh (1937), Ecce Homo (1937), Mladoboleslavský závod městem (1950-1) Mistr republiky ve sportovních vozech do 1500 cm³ (1954), mistr republiky ve třídě do 1150 cm³ (1961)
Ocenění Stříbrný odznak Aero Car Clubu (1937) V Libněvsi (obec Dobšice) se nachází pamětní deska na místě, kde se narodili a žili motocykloví a automobiloví závodníci Zdeněk a Jiří Pohlové.
Závodní kariéra Jezdit na motocyklu začal již v patnácti letech, jezdil všechny gymkhany (slalom na motocyklu) v okolí a vždy ve své třídě zvítězil. Na sidecaru startoval ve většině plochých drah konaných na Všesportovním stadionu na Letné. Pětkrát se zúčastnil vytrvalostních, motocyklových soutěží (v letech 1924–1936 se celkem odjelo 13. ročníků Motocyklové soutěže spolehlivosti Československem, zprvu na 600 km, od II. ročníku na 1000 km a od r. 1929 na 1500 km). Zlatou medaili v této Velké motocyklové soutěži (do r. 1931) získal 3× a jednou stříbrnou. Dvakrát jel i závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště na sidecaru, 28. dubna 1929 na stroji Indian třídu motocyklů s přívěsem přes 1200 cm³ vyhrál. O týden později (5. května 1929) J. Pohl vyhrál závod do strmého vrchu, který uspořádal Motoklub vysokoškolského sportu. Nejlepšího výsledku dosáhl J. Pohl na Indiánu časem 17 vteřin při projetí celé trati, hned za ním se umístil výtečně jedoucí Melzer na B. M. W. časem 18 vteřin a pak Vomáčka na Indiánu časem 24 vteřin. To byli jediní jezdci, kteří se dostali »over the top«. Pohl získal tak čestnou cenu, věnovanou ředitelem Milošem Havlem. Od roku 1933 začal závodit s automobily Aero.
1933 První závod na automobilu absolvoval 21. května 1933 při soutěži Krajem Žižkovým. Autoklub Tábor uspořádal v neděli 21. května soutěž motocyklů a automobilů „Krajem Žižkovým“ na trati 315 km dlouhé, která byla absolvována ve 3 etapách Tábor—Sedlčany (90 km), Sedlčany—Pacov (94 km) a Pacov —Tábor s odbočkou přes Pelhřimov (128 km). Ze 64 přihlášených startovalo 58 a to: 27 motocyklů, 13 sidecarů a 18 automobilů. Trať vedla většinou po špatných okresních silnicích a měla mnoho zatáček. Zlatou medaili získalo 10 automobilů, mezi nimiž byl i Jiří Pohl na voze Aero. Jelikož stanovená maximální rychlost při překročení nebyla pokutována, byl závod de facto rychlostní soutěží. Závod byl sledován po celé trati i u cíle v Táboře tisíci diváky. náhled|Aero 662, J. Pohl (vítěz třídy do 750 ccm), 1000 mil čs. 1933 Ve dnech 10.–11. června se účastnil 1. ročníku závodu 1000 mil československých. V kategorii cestovních automobilů do 750 cm³ startovalo 9 účastníků, z nichž bylo 7 klasifikováno (všichni na vozech Aero). Vyhrála posádka Jiří Pohl—František Holoubek (st. č. 62) na Aeru 662 (upravený motor na 745 cm³) za 22:00:20 h v průměrné rychlosti 72,4 km/h způsobem start–cíl před Antonínem Vitvarem. Pohl překonal všechna očekáváni, zejména v prvních dvou etapách, než si zajistil dostatečný náskok. Do Bratislavy dojel za 5:04 h, odtud zpět do Prahy za 5:23 h. V Praze se poněkud zdržel (snad tankováním), ale pak zase stejné tempo držel až za Brno, kde měl první větší časovou ztrátu (přes 10 minut!), takže na III. etapu spotřeboval 5:52 h. Po menší ztrátě v Bratislavě zdržel se ještě za Jihlavskou kontrolou, asi o 11 minut, a dosáhl cíle IV. etapy za 5:41 h. Zlé jazyky tvrdily, že v druhé polovině závodu úmyslně zpomalil, aby do cíle nepřijel o více než 15% dříve před ostatními konkurenty své třídy, kteří by tím byli vyloučeni pro nesplnění časového limitu.
Jiří Pohl ke svému vítězství sdělil: “„Před dvěma roky jsem potřeboval vůz a rozhodl jsem se pro malý, pro jednoválcovou Aerovku (Aero 500). Byl jsem výkonem této překvapen, že jsem si opatřil dvouválec (Aero 662) a uvažoval po sérii úspěchů na menších soutěžích o startu v některém závodu. 1000 mil bylo i vhodnou příležitosti, abych vyzkoušel svůj vůz na obtížné soutěži a dokázal, co malý vůz svede. Už před soutěží měl jsem důvěru ve svůj vůz, ale po jejím skončení jsem přímo překvapen, že stroj překonal sám sebe. Mám-li sděliti čtenářům „Národních Listů“ své dojmy, nevím opravdu, co měl bych hlavně vyzvednout. Jel jsem, jak jsem mohl, a jsem s výkonem spokojen. 1000 mil bylo nejkrásnějším závodem, který jsem kdy jel.“
První městský okruh na Moravě se konal 30. července (I. Okruh městem Zlínem) právě ve městě, které je světoznámé americkým vzrůstem a pokrokem, jemuž stál v čele muž, který byl velkým přítelem motorového sportu — J. A. Baťa. Počet přihlášek dosáhl poslední dny pěkných číslic jak pro sobotní plaketovou jízdu, tak i pro nedělní závod motocyklů, cestovních i sportovních automobilů. Velmi potěšitelná byla účast československých továren. Závod byl označen za pronikavý úspěch zlínské odbočky Baťa ČAMS (Československý Automobilový klub pro Moravu a Slezsko). Závodů se účastnilo 62 závodníků. Startovalo se po jednotlivých třídách skupinově, což učinilo závody přehlednými a zajímavějšími. Okruh dlouhý 6,82 km vedený z části městem se ukázal vhodnějším než před nedávnem jetý okruh hradecký. V porovnání s ním byl širší a také měl povrchově lépe upravenou dráhu. Hromadné starty ani předjíždění nedělaly obtíží. Ačkoliv pršelo, měly závody hladký průběh a návštěvu přes deset tisíc diváků. V třídě cestovních automobilů do 750 cm³ na 5 kol (34,1 km) zvítězil Jiří Pohl na Aeru 662.
Startoval i 6. srpna 1933 na 5. ročníku Stříbrného trianglu Československa, závodu motocyklů a automobilů, jehož první ročník se konal roku 1927 (jeden z prvních závodů na okruhu pořádaný v Československu), ve třídě sportovních vozů do 750 cm³, ale jako jediný z 8 startujících vozů nedojel do cíle. Stejně ve Ždírci nad Doubravou „dopadl“ i jeho bratr Zdeněk, který na Bugatti v závodních vozech přes 1,5 l rovněž odpadl (z prvního místa), už ve 2. kole ze 30 předepsaných.
„Chuť“ si spravil 10. září na závodu do vrchu Ecce Homo ve Šternberku za pořadatelství MSAC z Brna (Moravsko-Slezský Automobilní Klub/Mährisch-Schlesischer Automobil-Club), kde vyhrál na Aeru 662 třídu do 800 cm³. Ecce Homo byl jediný závod do vrchu, který se toho roku v Československu konal. Absolutním vítězem závodu se stal jeho bratr Zdeněk na Bugatti T37A. Závod se konal po tříleté přestávce, poprvé od roku 1930.náhled|Start 1000 mil československých (1934)
1934 Prvním startem v tomto roce byla pro Jiřího Pohla účast na novém závodu, na I. ročníku Českobrodského okruhu motoristů (okruh 30,1 km dlouhý, 7 kol), který se jel jako soutěž spolehlivosti. Již první ročník byl zdařilý se 64 stroji na startu. U startu soutěže spolehlivosti motorových vozidel, pořádanou poprvé místní skupinou Ligy čsl. motoristů na novém okruhu Český Brod — Tismice — Kostelec n. Černými Lesy — Liblice a zpět do Č. Brodu, se shromáždily sólo motocykly, sidecary a 31 automobilů. Jezdce po celé délce trati sledovalo na 15 000 diváků. V třídě do 1100 cm³ obsadil J. Pohl 2. místo za Emanuelem Pirnerem, rovněž na Aeru.
Na 1000 mílích československých startoval na upraveném voze Aero (st. č. 16), avšak proti jeho návrhu ne zcela dokonalém. Jiří Pohl měl na Aeru (745 cm3) do 750 cm³ karoserii podle vlastního návrhu. Roadster byl upraven tak, že se na zádi zužoval a kladl tedy mnohem menší odpor. Karoserie byla zhotovena z latí a plátna. Motor byl tříkanálový dvouválec. V převodovce měl převody do rychla od „starého pana“ Waltra z Košíř (Josef Walter, spec. továrna na ozubená kola). Měl objednány i speciální písty. Zásilka, toužebně čekaná, došla do Prahy v poslední dny před závodem, ale uvědomělý pošťák ji však vrátil zpět, protože firma napsala na adresu „Tschechei“ (Česko), tak ji chtěl vytrestat, aby se Němci naučili pořádně titulovat Československo. Jiří Pohl bez „cizopasných“ pístů ty české propálil a závod pro něho skončil u Brna.
V září a říjnu Jiří Pohl podnikl dálkovou jízdu po Rakousku, Německu, Švýcarsku, Francii a Španělsku, kterou absolvoval se svým rychlým vozem Aero, jak bylo uvedeno v inzerátu č. 45389 v Národních listech.
1935