Lovecké spolky v Předlitavsku, sdružené do zemských ústředních organizací, si kladly za cíl hájení a ochranu zvěře, provozování honby podle mysliveckých pravidel a zákonů a jejich neustálé zdokonalování. Účelem spolků byla vzájemná podpora jednotlivých majitelů honby a jejich jednotná spolupráce s povolanými úřady, společné působení proti krádeži zvěře a pytláctví. Skrze vzájemné sdělování nabytých zkušeností během společenských schůzí, přednášek, vydáváním a šířením odborné literatury, časopisů a spolkových tiskových orgánů, společně pořádané výstavy a soutěže, docházelo k šíření vzdělávání v oboru myslivosti nejen u členů spolku, ale i u ostatních a zájemců o myslivost.
Historie Ke změně feudálního loveckého práva došlo v Rakouském císařství až s revolucí v roce 1848. V říjnu 1848 přijalo Národní shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem, jehož předsedajícím byl rakouský arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský, novou ústavu, která v paragrafu 169 lovecké právo nově upravovala: právo lovit na vlastní půdě vedlo ale ke značnému úbytku volně žijící zvěře, jelikož rolníci nyní začali doslova bezhlavě lovit zvěř, která jim ničila jejich úrodu na polích.Andreas Altermann: Jagdaufsicht in Österreich – Entwicklung, Ausbildung, Rechte und Pflichten im Ländervergleich. Universität für Bodenkultur, Universitätslehrgang Jagdwirt.
Za účelem ochrany lovné zvěře byla v Rakousku stanovena minimální velikost loveckého revíru, který nesměl být menší než 200 jiter (115 ha), kromě toho nový lovecký zákon (rámcový zákon), vydaný císařem Franzem Josefem I. v březnu 1849 (ponechávající přesné znění na jednotlivých korunních zemích) upravoval dobu hájení, zakazoval lovení pomocí ok nebo ničení hnízd. Po vydání říšského spolčovacího zákona v roce 1867 začala po celém území monarchie vznikat celá řada lokálních spolků na ochranu honby, které se od začátku 70. let 19. století začaly organizovat pod ústředními a zemskými spolky.
Dne 15. ledna 1858 vyšlo ve Vídni (rodinná tiskárna Wallishausser) první číslo rakouského loveckého časopisu „Jagd-Zeitung”, jehož redaktorem a vydavatelem byl Albert Hugo (1810–1873) (od roku 1873 pod názvem „Hugo's Jagd-Zeitung”). Úvodní článek časopisu pojednával o pardubické parforsní honební společnosti (Parforce-Jagd-Gesellschaft in Pardubitz), založené v roce 1840. Vyzdvižena byla účast tzv. veteránů společnosti: knížete z Trautmannsdorfu, knížete z Auerspergu, knížete z Taxisu, knížete z Windischgrätzu, hraběte z Clam-Gallasu, hraběte ze Šternberka, hraběte z Harrachu, hraběte Kinského, hraběte z Mensdorffu-Pouilly či tzv. mladé lovecké gardy: knížete Fürstenberga, knížete Kinského, knížete Rohana, hraběte ze Salmu, hraběte z Harrachu, hraběte Kounice a hraběte z Thun-Hohensteinu. Na začátku 70. let přinášel mnohé zprávy o prvních dvou ústředních organizacích na ochranu honby, založených ve Francii a Německu.
Société centrale des chasseurs pour aider à la répression du braconnage První ústřední lovecký spolek na ochranu lovné zvěře založil v roce 1866 markýz de Nicolay v Paříži, spolek nesl název «Société centrale des chasseurs pour aider à la répression du braconnage» (Ústřední lovecká společnost proti pytláctví) a jeho účinnost se vztahovala na francouzské departmenty „de la Seine” a „de Seine-et-Oise“. Jak dalece hodlal spolek potírat pytláctví a lovecké přestupky, vycházelo z jeho stanov, které zakazovaly: pytláctví (Wilderei) za pomoci zakázaného loveckého vybavení (ok, pasti, sítí, atd.), podomní prodej zvěřiny v době hájení, pytláctví v noci, uchovávání zakázaného loveckého vybavení v domě i mimo dům, pytláctví za pomoci návnady nebo jiného lákadla, ničení vajec a hnízd a samozřejmě lovení bez povolení. Za dopadení a oznámení přestupků byli členové spolku odměňováni zlatou, stříbrnou či bronzovou medailí a finančním obnosem, seznam pytláků a udělených trestů pak zveřejňoval ve svém buletinu „Société” (např. 7. února 1872, Allot, pytlák, Rue de vifrue, byl zadržen, když nesl 11 koroptví, trest: 2 měsíce vězení a pokuta 200 franků).
Allgemeine deutsche Jagdschutzverein Na podkladě francouzských zkušeností se v Německu v roce 1871 konstituoval Allgemeine deutsche Jagdschutzverein (Všeobecný německý spolek na ochranu honby). Jeho oficiálním tiskovým orgánem se staly lovecké časopisy „Der Waidmann” a „Deutsche Jagdzeitung”. V roce 1874 se oba orgány, „Deutsche Jagdzeitung” a „Der Waidmann”, dohodly, že se «Allgemeine Deutsche Jagdschutz-Verein» stane ústředním spolkem pro celé Německo. Ke konstituci došlo na 2. valné hromadě 15. března 1875 v Drážďanech, kdy spolek čítal kolem 700 členů. Za dopadené přestupky hodlal příslušníky lesní policie a úřednictva při honitbách odměňovat loveckými puškami, loveckými kordy (Hirschfänger) a jiným loveckým vybavením, které by neslo na viditelném místě pochvalné věnování.
V roce 1876 konal ADJV v Drážďanech svou I. generální valnou hromadu (v témže roce se v Berlíně konala také první lovecká výstava), II. generální valnou hromadu roku 1877 v Berlíně a III. generální valnou hromadu roku 1878 ve Frankfurt n. M. Dne 24. ledna 1879 byl ADJV, společnost s ručením omezeným, zapsána jako právnická osoba do družstevního registru (fol. 128). V roce 1886 byl rozdělen do 25 oblastí po celém Německu, které se dělily dál na okresy s lokálními spolky.Forstwissenschaftliches Centralblatt, Band 1, Verlag von Wiegandt, Hempel & Parey, 1879, s. 255. Svaz působil až do roku 1934, kdy byl NSDAP zglajchšaltován do NS-říšského svazu «Reichsbund Deutsche Jägerschaft». Do roku 1934 stáli v jeho čele: hrabě Karl von Krockow (do dubna 1877), kníže Hermann zu Hohenlohe-Langenburg, princ Alfons von Isenburg.Der Humorist, Fr, 7. April 1843, S. 3. Ost-Deutsche Post, Fr, 2. September 1853, S. 2. Neues Fremden-Blatt, Do, 3. September 1874, S. 13.
Vedle družstevní lovecké společnosti ADJV vznikl v Porýní ústřední spolek „Jagdschutzverein der Rheinprovinz” (Spolek pro ochranu honby pro Porýní), jehož předsedou byl v roce 1886 fotograf, lovec a ochranář Karl Georg Schillings z Gürzenichu, dále bavorsko-falcký „Bairischpfälzischer Jagdschutzverein” (Spolek na ochranu honby pro Bavorsko a Falc) s tiskovým orgánem „Der deutsche Jäger” v Mnichově. Celá řada větších spolků příslušela k jednomu z výše jmenovaných ústředí (např. Jagdclub „Hansa” (Hamburk); Jagdverein v Ilmenau; Jagdverein v Kielu; Jagdverein v Glogau; Deutscher Jagdclub v Berlíně; Norddeutscher Hetzclub v Berlíně; Jagdverein „Nimrod-Schlesien” (Breslau); Jagdverein „Nimrod-Oppeln” (Oppeln); Jagdgesellschaft „Diana” (Glogau); Jagdverein v Itzehoe (Westholstein/Západní Holštýnsko); Officiersjagdverein v Mannheimu).
Zakládání ústředních a zemských organizací na území Předlitavska Zcela jedinečným se stalo na konci 17. století na panství knížete Ferdinanda ze Schwarzenbergu společenství «St.-Eustachius-Jäger-Bruderschaft in Frauenberg an der Moldau» / Myslivecké bratrstvo svatého Eustacha v Hluboké nad Vltavou. Kníže Ferdinand povolil dne 5. června 1692 zřízení bratrstva a taktéž povolil novému mysliveckému bratrstvu půjčku 50 zlatých na pořízení zeleného praporu. Velké zásluhy na založení nesl hlubocký polesný Gregor Řežábek. Myslivecké bratrstvo sv. Eustacha obdrželo později statut a členy se mohli stát myslivci všech schwarzenberských panství v Čechách, Rakousku a Německu. Myslivecké bratrstvo v Hluboké se vyvinulo v instituci, která vedle myslivost a lesnictví, odborného vzdělání myslivců a lesního hospodaření zajišťovala i sociální záležitosti. Myslivecké bratrstvo existovalo až do roku 1942.
Na území celého Rakouska-Uherska se v roce 1896 nacházelo dvanáct zemských loveckých sdružení, propagujících ochranu honby a myslivosti, přičemž některá do své zájmové oblasti zahrnula podporu rybolovu a ochranu ptactva. V Českém království se do roku 1890 etablovaly tři ústřední organizace: Spolek honební a na ochranu zvěře v království Českém se sídlem v Praze, německý Jagd- und Vogelschutzverein / Spolek honební a na ochranu ptactva se sídlem v Ústí nad Labem a německý „Hubertus”, Jagd- und Vogelschutzverein für das nordwestliche Böhmen / „Hubertus”, spolek honební a na ochranu ptactva pro severozápadní Čechy se sídlem v Karlových Varech; v Moravském markrabství a na území Slezského vévodství další: česko-německý Mährischer Jagdschutzverein / Moravský spolek pro ochranu honby se sídlem v Brně, Jagd- und Fischerei-Verein für Ostschlesien / Lovecký a rybářský spolek pro Východní Slezsko se sídlem v Těšíně a Jagdschutzverein für Westschlesien / Spolek na ochranu honby pro Západní Slezsko se sídlem v Opavě.
Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein (1874) Jako první na území Rakouska-Uherska vznikl v Innsbrucku ústřední spolek «Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein» / Tyrolský spolek na ochranu honby a ptactva (od roku 1923 pod názvem «Tiroler Jagdschutzverein»).Werner Köfler: Adelige Jagdhöfe in Tirol, Messerschmitt Stiftung (Germany), Tyrolia Verlag, 1989, s. 25. Spolek začínal v roce 1865 jako stolní společnost několika málo nadšenců pod názvem „Hirschtafelrunde” (Jelení stolní společnost), o devět let později, dne 9. července 1874, oznámil přípravný výbor pod vedením Univ. Prof. Dr. Ludwiga von Barth c. k. státnímu zastupitelství založení spolku a 21. července 1874 došlo ke zveřejnění schválených stanov spolku «Tirolischer Jagd- und Vogelschutz-Verein» se sídlem v Innsbrucku, založeného za účelem zvelebování honby a ochrany užitečného ptactva. Dne 14. prosince 1874 se konala ustavující valná hromada spolkové sekce Innsbruck a 23. ledna 1875 generální valná hromada, při které došlo ke schválení stanov a volbě hlavního spolkového výboru. V únoru 1875 vyzval spolkový výbor k zakládání spolkových sekcí, které z počátku zahrnovaly oblasti: Ampezzo, Bozen, Brixen, Rattenberg, Bruneck, Fieberbrunn, Gossensaß, Imst, Innsbruck, Kirchdorf, Kitzbühl, Kufstein, Landeck, Mals, Matrei, Nauders, Pfunds, Reutte, Ried, Schwaz, Sterzing, Telfs, Vorarlberg, Wattens, Windischmatrei, Zillertal. Po necelém roce sdružoval 750 členů. Oficiálním tiskovým orgánem se stal informační bulletin „Der Tiroler Jagdaufseher”. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadla část spolkových sekcí k Itálii (Jižní Tyrolsko). V roce 1988 byl založen „Südtiroler Jagdverband”.
Niederösterreichischer Jagdschutzverein (1877) Dne 30. listopadu 1876 se sešel z iniciativy hraběte Josefa Hoyos-Sprinzensteina, hraběte Johanna Nepomuka Wilczeka, hraběte Maximiliana von Wallise (z Moravských Budějovic) a dalších významných pánů (Dr. M. Bertholda, Dr. Adolfa Complojera, majitele banky Morize Schnappera, atd.) přípravný výbor dolnorakouského spolku «Niederösterreichischer Jagdschutzverein». Původně výbor zamýšlel založit spolek podle francouzského a německého vzoru pro celé Rakousko, nakonec bylo rozhodnuto o působení v menší oblasti. Hlavním účele spolku mělo být provádění stávajících zákonů na ochranu honby a zasazování se o jejich další rozvoj, volba dvanáctičlenného výboru a zastupování jednotlivých okresů skrze delegáty na valné hromadě. Protektorem spolku byl jmenován arcivévoda korunní princ Rudolf Habsbursko-Lotrinský.
Zakládající valná hromada se konala 8. března 1877 ve Vídni v sále hostince „Zur goledenen Ente” (U zlaté kachny). Do výboru byli zvoleni: předsedou hrabě František de Paula Colloredo-Mannsfeld, místopředsedou advokát Dr. Moritz Berthold, pokladníkem Dr. Anton Philip Willner (manžel Marie Seraphiny z dynastie Mautner von Markhof), zapisovatelem Dr. Josef Schwach, členové hrabě Maximilian von Wallis, hrabě Josef Hoyos-Sprinzenstein, Peter Complojer, Franz Leibenfrost (Café Leibenfrost Wien), Dr. Franz Biel, princ Eugen von Miller zu Aichholz, spisovatel a novinář Emmerich Ranzoni, Franz Dengler. Tiskovým orgánem se stal zpravodaj „Mitteilungen des niederösterreichischen Jagdschutzvereines”, který vycházel až do vypuknutí první světové války.