Zámek Chotěbuz se nachází v obci Chotěbuz, v okrese Karviná v Podbeskydské pahorkatině. Jeho historie vychází z opevněného hospodářského dvora z počátku 13. století. Místo, kde stojí, patří mezi nejvyšší body v katastrálním území obce (353,1 m n. m.). Je chráněn jako kulturní památka.

Historie

Před rokem 1227 Vrch, který se nachází širším území levého břehu řeky Olše, byl pravděpodobně osídlen před rokem 1227. Mohlo jít o vyvýšené pozorovací stanoviště, které chránilo níže položené hradiště Starý Těšín, případně kastelánii Těšín. Ukazuje na to tvar návrší, které je ploché.Toto je dobře patrno na turistických mapách, dle umístění a tvaru vrstevnic.      Tato část obce ještě neprošla archeologickým průzkumem, resp. areál zámku.

Po roce 1227 vlevo|náhled|Kazimír I. Opolský vyobrazení na jezdecké pečeti|200x200pixelů

První písemné zmínky o vsi Chotěbuz,Psán jako Koczobenz jsou z období vlády Kazimíra I. Opolského. Listinou ze dne 26. května 1229 KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., Lwow 1875, č. XI b, s. 24: "... illibata permaneant decimas villarum de Orlowa, Dubrowa, Koczobontz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchylsko, Ostrawa, Wierbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice, decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Racziborz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur.“; Také Němec Emerich, Listinář Těšínska (Codex diplomaticus Ducatus Tessinensis), Sbírka listinného materiálu k dějinám Těšínského Pobeskydí, 1155-1399, č. 6, s. 11. papež Řehoř IX. potvrdil a vyjmenoval výčet desátků z vesnic pro týnecké opatství, které již dříve listinou z 7. prosince 1227 APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206: „Eapropter, dilecti in domino filii, vestris iustis postulationibus grato concurrentes assensu villam, que dicitur Orlowa, cum omnibus iuribus et pertinentiis, sicut eam iuste et pacifice possidetis, vobis et per vos monasterio vestro auctoritate apostolica confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus.“; BAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové s. 12,; ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 16 daroval týneckému opatovi LutfrydoviPsán také jako: Luitfrid, Luitfried z významného polského rodu Gryfů vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.V roce 1229 byla zmíněna Ostrava (Vendická Ostrava) v listině biskupa Bruna z Schauenburku, jednalo se patrně o pozdější Polskou Ostravu a Moravskou Ostrava. V oněch dobách bylo zvykem stavět hradiště na obou březích řeky. Vendická je podle slovanů. Název Polská Ostrava byl používám v proběhu několika století, po roce 1919 byla přejmenována na Slezskou Ostravu.Dějiny Ostravy 1967, K výročí 700 let založení města, Profil 1967

Na Chotěbuzi, mezi roky 1229–1268, nechali benediktýni vybudovat opevněný dvůr, který sloužil k zásobování kláštera v Orlové. Tento se stal základem pro další vývoj tvrze, později zámku. Dne 12. května 1268 kníže Vladislav I. Opolský opětovně potvrdil dary vesnic, včetně Chotěbuze, spolu s příslušenstvím, požitky a svobodami benediktýnskému klášteru v Orlové. V roce 1268 tak měl tento řád řád v lokalitě zvané Sal právo těžit sůl,Sal = sůl. Lokalita = Solca. vlastnil několik vesnic,Obce: Orlová, Doubrava, Vrbice, Záblatí, Chotěbuz a osady Poruba a Lazy hospod,Hospody: Žukov pravděpodobně dnešní Dolní Žukov, Těrlicko, dnešní Jaškovská krčma a Ostrava, pravděpodobně již zanikla. získával desátky a měl řadu svobod a požitků.

Za nejasných okolností se dvůr dostal z majetku orlovského kláštera do majetku těšínských Piastovců, když se v roce 1447 stal součástí fryštátského panství. Téhož roku kněžna Eufemie Mazovská, Lidem zvaná Ofka. vdova po Boleslavu I. Těšínském, postoupila Chotěbuz Janu Kyselovskému z Kyselova.Kyselov (polsky Kisielów, německy Kisielau) je vesnice v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Těšín v gmině Holešov.

V 16. století ves a dvůr opět náležela těšínskému knížecímu dvoru. V roce 1552 ji kníže Václav III. Adam postoupil svému kancléři Václavu Rudzkému z Rudz na Rudicích,Polská vesnice Rudza je nejstarší část žywiecké čtvrti Středoměstí (polsky Śródmieście). jeho ženou byla Magdaléna Klochovna z Kornic Vdova Magdaléna Klochovna z Kornic se provdala za Karla Jindřicha Bludovského z Dolních Bludovic, dědičném pánovi na Grodišči (Hradiště) a na Orlové. Ten si nechal postavit tvrz, která měla být jen přízemní, zděná. Do současné doby se z tvrze dochovaly jen klenby. Tvrz byla přestavěna v období baroka na zámek.ROSOVÁ, Romana: Zámek v Chotěbuzi – svědek pomíjejícího času, Těšínsko, Ročník 61, Rok 2018, Číslo 1, ISSN 0139-7605 Ves mu patřila do roku 1578. Po jeho smrti převzali ves jeho synové Erazim a Mikuláš Rudzští z Rudz, kteří v roce 1603 prodali Chotěbuz Kašparovi st. Rudzkému z Rudz a na Kamenici.Polská obec Kamienica. Jeho ženou byla Anna Gurecká z Kornic.

Roku 1651 držel statek Mikuláš starší II. Rudzký z Rudz na Velkých Horkách a na Chotěbuzi a Lhotě.Pravděpodobně Zpupná Lhota. Zemřel 14. května 1658, byl pohřben v Těšíně, jeho náhrobník je k vidění v kostele svaté Maří Magdaleny. Jeho syn Bernard Rudzký, ženatý s Magdalenou z Hohensteinu, prodal tuto tvrz a ves někdy okolo roku 1701.

V roce 1701 získal ves Mikuláš Gurecký z Kornic na Holešově a na Kozakovicích.Polská vesnice Kozakowice, dnes Kozakowice Górne a Kozakowice Dolne. Po něm bratři svobodný pán Bernhard a svobodný pán Jáchym Kryštof Marklovští ze Žebráče. Po Jáchymovi Kryštofovi získala ves věnem jeho dcera Helena Kateřina Marklovská. V roce 1717 se provdala za pruského šlechtice Christiana Friedricha von Liebe. Jejich manželství bylo bezdětné.

V roce 1757 zámek přešel na šlechtický rod Lichnovských z Voštic, majitelem byl Karel svobodný pán Lichnovský. Dne 22. června 1770 žádá Jan Karel hrabě Lichnovský zemského hejtmana Těšínského knížectví o ochranu v rodinné záležitosti týkající se prodeje statku Chotěbuz.

V roce 1771 prodala Anna Charlotta ovdovělá Lichnovská z Voštic na Lhotě ves a tvrz Karlu Josephu Trachovi (1710–1780).Německy Karl Joseph Wohlgeboren Freiherr von Trach Edler Herr von Bürkau Šlechtický titul získal v roce 1764 kdy povýšen do stavu svobodných pánů na území Německa a v Českém království. Jeho manželkou byla Amalie Wilhelmine hraběnka von Limburg–Stirum (1714–1755).

Po smrti Karla Josefa Tracha získal zámek jeho syn svobodný pán František Trach z Březí (1744–1791) a jeho manželka svobodná paní Karolína Josefa Bees z Chrostiny (1752–1827). Tento manželský pár se zasloužil o přestavbu renesanční tvrze na barokní zámek, která probíhala v letech 1780–1782.

vlevo|náhled|Vévoda Albert Kazimír Sasko-Těšínský (1738–1822)|200x200pixelů

V roce 1817 svobodný pán Vincent Trach (* 1772), syn Františka Tracha a Karolíny Josefy Bees, prodal zámek knížeti Albertu Sasko-Těšínskému (1738–1822), který jej připojil k Těšínské komoře. Ta nechala v roce 1840 barokní zámek zmodernizovat a upravit na lovecký zámeček.

Za doby Rakouska-Uherska náhled|Arcivévoda Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský (1817–1895)|200x200pixelů

Přičiněním ředitele této arciknížecí komory Rudolfa rytíře Walcher von Uysdal, byla v Chotěbuzi založena internátní zemědělská škola. Vyučování bylo zahájeno v roce 1872, za fundace Albrechta Fridricha Rakousko-Těšínského, kdy zde byla umístěna Slezská rolnická škola. Pro zvýšení kapacity školní budovy byla v letech 1875–1879 provedena její další modernizace. Rolnická škola zde působila do roku 1923.

Za doby první Československé republiky Počátkem školního roku 1922–1923 byla umístěna v prvním poschodí východního křídla nově zřízená jednotřídní česká státní obecná škola. V přízemí byla kancelář ředitele.

V roce 1927 zvažovala zemská správní rada, že v zámku zřídí polepšovnu.

Od 1. ledna 1928 byla zřízena česká mateřská škola s bytem učitelky, která byla umístěna v přízemí severní části východního křídla. Obecná škola byla počátkem školního roku 1929–1930 rozšířena na dvojtřídku.

Od 1. září 1937 byla Chotěbuzi zřízena odvodní česká měšťanská škola s bytem ředitele v prvním poschodí zámku. V přízemí vpravo od hlavního vchodu do budovy byl umístěn poštovní úřad pro obec Chotěbuz, včetně osad Zpupná Lhota a Podobora, a dále pro obce Stanislavice, Mistřovice a Koňákov.

V roce 1947 došlo k dalším stavebním úpravám.

Za období totality Od roku 1952 budovu zámku využíval Školní statek při Střední zemědělské škole Český Těšín. Byly zde byty a kanceláře. Dne 3. května 1958 byl zámek prohlášen kulturní památkou, zápisem do státního seznamu památek okresu Karviná pod číslem 10367/8-3516.

V roce 1970 část budovy zámku vyhořela, byly poškozeny některé místnosti v zadním traktu. Objekt byl poté využíván jen částečně, především jako skladiště technického materiálu, zejména nářadí, náhradních dílů, osiva a chemikálií. V roce 1975 byla vypracována studie pro generální opravu, ale o realizaci nebyl zájem.

Za České a Slovenské Federativní Republiky Zámek přešel v roce 1992 do vlastnictví Pozemkového fondu ČR, který zámek nabídl Muzeu Těšínska. To nemělo prostředky na jeho opravu.

Na přelomu 20. a 21. století V roce 1996 byla vypracována nová architektonická studie na rekonstrukci, a to firmou Arpik. Rekonstrukce nebyla započata. Po zániku školního statku, na přelomu 20. a 21. století, nabídl Pozemkový fond ČR zámek obci, která jej v roce 2001 přijala, s tím, že: „se našel vhodný investor, jenž měl zámek od obce odkoupit.“ Transakce se neuskutečnila, investor od svých záměrů odstoupil a zámek zůstal ve vlastnictví obce Chotěbuz.

Po roce 2007 V roce 2007 obec získala z Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury ČR dvě dotace, za které byla opravena hláska (500 000 Kč, příspěvek na 50 % částky) a vstupní brána (250 000 Kč, příspěvek 50 % částky). Opravy hlásky přinesly spory s Národním památkovým ústavem. V témže roce (2007) zařadila obec objekt zámku do Národní databáze brownfieldů. Požadovaná cena v roce 2009 byla v řádu desítek miliónů Kč.

Studie Na 13. zasedání Zastupitelstva obce Chotěbuz, 19. července 2012, schválili zastupitelé přijetí investiční dotace od Moravskoslezského kraje ve výši 444 000 Kč na realizaci projektu Areál zámku Chotěbuz a pověřili starostu k podpisu smlouvy na poskytnutí dotace. Výsledkem studie byly tři varianty:

Varianta A – Bydlení pro seniory V objektu zámku bylo navrženo 20 bytových jednotek (převážně 1+kk), technické zázemí, čtyři jednotky pro služby (wellness, kadeřnictví, pedikúra, lékař apod.). Tato varianta byla doplněna o služby. Vychází nejlépe ze všech zmíněných variant. Odhadovaný náklad: 589 834 940 Kč bez DPH. Varianta B – Školící centrum s podnikatelskými aktivitami Varianta vychází z obchodních a výrobních potřeb. Předpokládá se využití objektu, jako školícího centra (školící místnosti, ubytovací a stravovací zařízení). Odhadovaný náklad: 66 371 385 Kč bez DPH. Varianta C – Kulturně-společenské centrum Objekt zámku měl sloužit jako sezonní projekt pro pořádání akcí. Počítá se s rozdělením areálu na dvě části, kulturně-společenské centrum s amfiteátrem v jižní části a hospodářské zázemí v severní. Odhadovaný náklad: 20 502 600 Kč bez DPH. Pracovalo se ještě s jednou variantou, tzv. Nultá varianta – Demolice všech objektů v areálu: Asanace a přípravu pozemků pro budoucí občanskou zástavbu.

Prodej zámku