Liou Ťin (, 1451 – 1510) byl čínský eunuch a v letech 1506–1510 nejvlivnější člen vlády Čeng-tea, císaře čínské říše Ming. Patřil mezi skupinu eunuchů, takzvaných „osm tygrů“, sloužících Čeng-teovi od jeho raného dětství. Po nástupu čtrnáctiletého Čeng-tea na trůn roku 1505 byli „tygři“ povýšeni. Někteří vysoce postavení úředníci (především velcí sekretáři Liou Ťien a Sie Čchien) a eunuši (Wang Jüe) znepokojení vzestupem císařových oblíbenců, se pokusili získat panovníkův souhlas s jejich odstraněním, ale císař se postavil na stranu Liou Ťina a „tygrů“ a naopak donutil k rezignaci jejich protivníky. Poté Liou Ťin s pomocí spojenců mezi eunuchy i úředníky kontroloval vládu, bez jeho souhlasu neprošlo žádné důležité rozhodnutí, ani jmenování či odvolání. Nemilosrdně odstraňoval své odpůrce a kritiky, ale současně zahájil řadu reforem zaměřených na zvýšení státních příjmů a zefektivnění státní správy. Zvyšování daní způsobilo neklid mezi zasaženými poplatníky; tlak na řádný výběr daní a efektivitu správy vyvolal nespokojenost dotčených úředníků, kterým vadil i růst vlivu eunuchů doprovázející reformy. Roku 1510 byl svými bývalými spojenci mezi eunuchy obviněn ze zrady a odvolán z úřadu, jeho jmění bylo zkonfiskováno. Když císař dostal informaci o obrovském rozsahu majetku nahromaděném Liou Ťinem, nechal ho popravit.
Původ a vzestup Liou Ťin se narodil roku 1451, pocházel z okresu Sing-pching v provincii Šen-si. Jeho původní příjmení bylo Tchan (), příjmení Liou získal jako malý chlapec, když byl vykastrován (patrně vlastní rodinou nebo se vykastroval sám) načež ho jeden eunuchů sloužících v Zakázaném městě v Pekingu adoptoval a přivedl ke službě císaři. Liou Ťin vynikl inteligencí a výmluvností. V 80. letech 15. století byl zařazen mezi strážce hrobky císaře Čcheng-chuy (žil v letech 1447–1487, vládl od roku 1464) rozkládající se s dalšími hrobkami mingských císařů nedaleko Pekingu.Goodrich, s. 942. Roku 1492 byl Ču Chou-čao, několikaměsíční syn císaře Chung-č’, jmenován korunním princem. Na doporučení vlivného eunucha Li Kuanga se Liou Ťin stal jedním z pečovatelů o malého prince. Roku 1505 Chung-č’ zemřel a Ču Chou-čao se stal císařem (znám je jménem své éry – Čeng-te). Na rozdíl od svého otce, Čeng-te před civilními úředníky dával přednost eunuchům, s nimiž vyrůstal, zejména takzvaným „osmi tygrům“, mezi něž patřil i Liou Ťin.
náhled|vlevo|Portrét císaře Čeng-te. Národní palácové muzeum, Tchaj-pej Po nástupu Čeng-teho na trůn Liou Ťin povýšil – převzal vedení úřadu pro zvony a bubny (čung-ku-s’, ), palácové agentury odpovídající za hudbu doprovázející slavnosti a za umělecká představení. Zakrátko převzal řízení eunušského ředitelství pro stavby. V první polovině roku 1506 se dostal mezi velitele pekingské posádky jako velitel střelných zbraní u „divize pěti tisíc“ (wu-čchien-jing, ) a později „spojené divize“ (tchuan-jing, ). Jemu podřízení eunuští důstojníci mimo jiné dohlíželi nad provozem pekingských bran.
Od jara 1506 se někteří úředníci začali stavět proti rostoucímu vlivu císařem povyšovaných eunuchů, zejména „osmi tygrů“ a v podáních císaři je vinili ze špatného vlivu na panovníka.Goodrich, s. 942–943. Na podzim 1506 se skupina vysokých úředníků v čele s velkými sekretáři Liou Ťienem a Sie Čchienem spojila s vysoce postavenými eunuchy (mezi něž patřil i Wang Jüe, ředitel „Východního křídla“, eunušské tajné policie), kteří se cítili ohroženi vzestupem „tygrů“. Spojenci se dohodli na petici požadující Liou Ťinovu popravu, i když zúčastnění eunuchové by před popravou dali přednost pouze jeho přeložení na jih. Avšak 27. října ministr daní Chan Wen předložil (nad rámec dohody) císaři petici žádající popravu celé osmičky. Císař sice odmítl popravu, ale byl svolný s potrestáním. Ministr státní správy Ťiao Fang však Liou Ťina informoval o akci proti němu a osmička se tak na poslední chvíli dostala k císaři a přesvědčila ho o tom, že se jejich kritici spikli a chtějí získat nekontrolovanou moc.Goodrich, s. 943. Rozzuřený císař „tygry“ okamžitě povýšil (Liou Ťin se stal vedoucím sekretářské sekce správy obřadů) a eunušské spojence skupiny Liou–Sie přeložil do Nankingu. Cestou na jih byli zabiti. Na ranní audienci 28. října bylo oznámeno, že v záležitosti osmičky císař již rozhodl; velcí sekretáři až na Li Tung-janga reagovali rezignací. O čtyři dny později byl Ťiao Fang jmenován velkým sekretářem, Poté, od října 1506 do září 1510, dominovala dvoru eunušsko-úřednická aliance v čele s Liou Ťinem.Goodrich, s. 308. K uklidnění úředníků znepokojených vzestupem této aliance císař současně s Ťiao Fangem jmenoval velkým sekretářem i široce uznávaného Wang Aoa.Goodrich, s. 1344. Následujícího roku sekretariát doplnil ještě Jang Tching-che.
Ve zbytku roku 1506 a následujícím roce Liou Ťin očistil pekingské úřady od svých odpůrců – v prosinci 1506 byl po obvinění ze zneužití pravomocí odvolán Chan Wen, v únoru 1507 jednadvacet úředníků, kteří protestovali proti rezignaci velkých sekretářů; řada dalších úředníků byla zbavena funkcí, nezřídka pod malichernými záminkami, zbita a mučena. V důsledku čistek od léta 1507 Liou Ťin zcela ovládal vládu a bez jeho souhlasu nebyl schválen žádný významný dokument.Geiss, s. 407. Během čtyř let své dominance si Liou Ťin vymohl odvolání a potrestání na pěti desítek vysoce postavených oponentů, ze slavných osob byl postižen Wang Jang-ming, který se roku 1506 postavil na obranu Liou Ťiena a Sie Čchiena, a Li Meng-jang, odvolaný roku 1507.
Liou měl pouze průměrné vzdělání, proto byl při řízení správy země závislý na schopných ministrech, například ministru státní správy Čang Cchajovi. Přitom Čang Cchaje a také Ťiao Fanga s Liou Ťinem spojoval nejen politický zájem, ale i původ z provincie Šen-si. Mezi Liouovy spojence patřili i Liou Jü (velký sekretář roku 1509), ministr vojenství Cchao Jüan-ťin a velitelé gardy ve vyšívaných uniformách Jang Jü a Š’ Wen-i.
Reformy V čele vlády (resp. jako vedoucí správy obřadů, nejvlivnějšího eunušského úřadu), se Liou Ťin soustředil na zvýšení císařových příjmů. Jeho agenti vymáhali dodatečné odvody stříbra z dolů ve Fu-ťienu a S’-čchuanu, organizovali prodej soli nad rámec kvót (eunuchy zatkli místní úředníci, nesouhlasící s rozprodejem soli, ale později byli eunuchové osvobozeni a uvězněni dotyční úředníci). Zisky z prodeje soli byly po pozemkové dani druhým nejvýznamnějším zdrojem státních příjmů, tajná policie řízená eunuchy proto pašeráky soli pronásledovala po celé zemi.Tsai, s. 176. Přesvědčil císaře, že nedostatek státních příjmů pochází z neschopnosti a korupce úředníků zodpovědných za finance. Požadoval jejich kontrolu a potrestání korupčníků.Geiss, s. 405. Pod jeho vedením eunuchové z Východního křídla po úřednících nekompromisně požadovali plnění povinností. Například, když zjistili, že roku 1505 bylo v Su-čou a okolí na daních vybráno pouze 25 tisíc štůčků hedvábí místo předepsaných 300 tisíc, nařídili ministerstvu daní, aby zařídilo dodání dlužného hedvábí po 50 tisících štůčků každých 10 dní s tím, že úředníci neplnící příkaz půjdou do vězení.Tsai, s. 104. Úředníci odpovědní za finance a daně byli nuceni přesně plnit odvody, pod hrozbou vysokých pokut. Poslušnost úředníků si vynucoval brutálním terorem.
V březnu 1507 vyšel výnos, dle kterého byli eunušští intendanti v provinciích postaveni na roveň vedoucím provinčním úředníkům a mohli šetřit jakoukoli administrativní či právní záležitost.Geiss, s. 407. Růst pravomocí eunuchů vyvolal ostrou opozici úředníků. Liou ťin se potýkal se i s averzí ostatních „sedmi tygrů“.Geiss, s. 408. Zatímco se staral o stát, císař hledal vzrušení v radovánkách. Když se jednou císař bavil, Liou Ťin mu předložil k podpisu státní dokumenty, ale císař do vyplísnil, že ho zaměstnává, aby ho od otravného čtení a podepisování dekretů osvobodil. Pak už Liou Ťin císaře státními dokumenty neobtěžoval. Svobodný císař se věnoval zábavám v novém „Leopardím paláci“, obklopen eunuchy, důstojníky, hudebníky, lámy a krásnými dívkami.
Mezi Liouovy reformy patřily i úpravy pravidel zkouškového systému. Dlouhodobě platila úprava, podle které provinční úřednické zkoušky probíhaly každé tři roky a metropolitní a palácové zkoušky na jaře následujícího roku. U provinčních zkoušek byl centrálně určen počet úspěšných kandidátů (cca několik desítek) pro každou provincii a u metropolitních zkoušek byl určen počet úspěšných kandidátů (například 350 roku 1478) a navíc (od druhé čtvrtiny 15. století) platilo, že z úspěšných kandidátů bude 55 % z jižních provincií, 35 % ze severních a 10 % ze středních (tedy z jihozápadu Číny). Liou Ťin prosadil výrazné navýšení kvót úspěšných kandidátů pro provinční zkoušky v severních provinciích (v Šen-si z 65 na 100, v Šan-tungu, Šan-si a Che-nanu z 75, 65 a 80 na 90, 90 a 95) a u metropolitních zkoušek zrušil střední region a poměr mezi severem a jihem stanovil na 50:50. Smyslem reformy bylo zřejmě posílení vlivu lidí ze severu země a zvláště Liouovy rodné provincie Šen-si. Reforma platila u zkoušek roku 1508, roku 1510 byla zrušena. Úředníci ze severu, kteří uspěli roku 1508, pak byli terčem kritiky jako „Liou Ťinova klika“.Ong, s. 49.
Reforma financování armády na severní hranici v letech 1508–1509, spočívající ve zrušení mimořádných dotací z osobních prostředků císaře nahrazených zvýšením zdanění pozemků vojenských domácností, vyvolala všeobecnou nespokojenost v pohraničí,Geiss, s. 409. což roku 1509 vyústilo v povstání dvou posádek v Liao-tungu a růst banditismu v severní metropolitní oblasti Pej č’-li a roku 1510 i v další povstání, které zasáhlo území od Pekingu po řeku Jang-c’-ťiang.Geiss, s. 412–413. V provincii Šen-si nespokojenost vojáků a důstojníků umožnila vzpouru knížete z An-chua.
Pád
V květnu 1510 v Šen-si povstal Ču Č’-fan, kníže z An-chua, který chtěl využít opozice proti Liou Ťinovým reformám. Vzpouru během osmnácti dnů zlikvidovala místní vojska. Jeden z „osmi tygrů“, Čang Jung byl mezitím v čele armády vyslán proti povstalcům a císař do Šen-si poslal i tamních poměrů znalého úředníka Jang I-čchinga. Během společného uklidňování situace Jang I-čching přesvědčil Čang Junga, že je ve smrtelném nebezpečí, protože Liou Ťin připravuje převrat.Geiss, s. 410.
Po návratu do Pekingu se Čang Jung spojil s ostatními šesti „tygry“ a 13. září 1510 obvinili Liou Ťina z přípravy spiknutí proti císaři. Liou Ťin údajně zamýšlel zavraždit císaře a instalovat svého vlastního prasynovce na trůn. Převrat se měl konat 17. září 1510 při pohřbu Liou Ťinova staršího bratra, který zemřel nedlouho předtím. Císař ve zradu Liou Ťina nechtěl věřit, ale nechal se přesvědčit. Následující den byl Liou Ťin přeložen do Nankingu a jeho majetek zkonfiskován; když císař uviděl zbraně a ohromné poklady, které Liou nahromadil, přikázal ho popravit,Geiss, s. 411. přestože Liou trval na své nevině.Geiss, s. 412. Dne 16. září byl Liou Ťin zatčen a 27. září 1510 zahájena jeho třídenní poprava. Liouovi spojenci byli odstraněni,Goodrich, s. 310. a jeho reformy zrušeny. Zničeny byly i dokumenty o reformách, takže jediný podstatný pokus o změnu administrativního uspořádání říše Ming a rozšíření císařovy přímé kontroly skrze eunušské pověřence skončil v nicotě.
Klasičtí historici ostře kritizovali Liouovu skupinu, nicméně ta se snažila zefektivnit správu říše a zastavit pokles autority centra. Pokoušela se též bránit úředníkům sloužit především svým osobním zájmům (předcházejíce tak analogické snažení Čang Ťü-čenga). Nicméně fakt, že reformy iniciovali eunuši, postačil k jejich odmítání konzervativní částí úřednictva.Goodrich, s. 309.
Odkazy Poznámky
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Mingští eunuchové Kategorie:Mingští politici Kategorie:Lidé ze Šen-si Kategorie:Popravení politici Kategorie:Narození v roce 1451 Kategorie:Úmrtí v roce 1510 Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Muži