náhled|vpravo|Olympijské schodiště (Hong Kong) Olympijské skandály a kontroverze se týkají prakticky všech olympijských sportů. Během své historie byly letní i zimní hry předmětem mnoha skandálů a kontroverzí.
Některé státy z různých důvodů bojkotovaly hry, často na znamení protestu proti Mezinárodnímu olympijskému výboru a politice jiných účastníků. Po obou světových válkách nebyly některé státy pozvány. Zbývající spory se týkají rozhodnutí rozhodčích, popř. gest ze strany sportovců.
Letní olympijské hry 1896 náhled|Plavci na aténské olympiádě První moderní olympiáda se konala v dubnu, časný termín ovlivnil hlavně plavecké soutěže, konané na otevřeném moři (v Athénách nebyl k dispozici plavecký bazén). Závodníci si stěžovali na nesnesitelně studenou vodu (prý 13 °C) a velké vlny, vítěz závodu na 1200 metrů Alfréd Hajós prohlásil, že ho ani tak nezajímalo, aby vyhrál, ale aby vůbec přežil. Plánované závody ve veslování a jachtingu byly kvůli rozbouřenému moři úplně zrušeny.http://www.olympic.org/athens-1896-summer-olympics
Italský vytrvalec Carlo Airoldi, vítěz etapového závodu z Milána do Barcelony, šel do Athén pěšky, protože neměl peníze na cestu. V dějišti olympiády se dozvěděl, že se maratónského závodu nesmí zúčastnit, protože je profesionál. Pravým důvodem však nejspíš bylo, že Řekové nestáli o konkurenci.
Letní olympijské hry 1900 Pařížská olympiáda se konala v rámci Světové výstavy, pro kterou byly sportovní soutěže jen okrajovou atrakcí. Hry se táhly skoro půl roku, na programu chyběl zápas nebo vzpírání, zato se soutěžilo v tak kuriózních disciplínách, jako kroket, střelba na živé holuby nebo plavání s překážkami, při němž se podplavávaly a přelézaly zakotvené čluny. Chyběl jasný harmonogram, nikdo pořádně nevěděl, v čem, kde a kdo bude zrovna soutěžit. Někteří sportovci tak svoje závody zmeškali, do jiných soutěží naopak zasáhli náhodní kolemjdoucí. Například Američanka Margaret Abbottová se do smrti nedozvěděla, že golfový turnaj, kterého se náhodou zúčastnila při své dovolené v Paříži, byl ve skutečnosti oficiální součástí olympijského programu. Nizozemská dvouveslice, jejíž kormidelník kvůli chaotickému časovému rozpisu „dezertoval“ k osmě, posadila do lodi před finálovou jízdou asi osmiletého chlapce z publika. Po závodě, který Nizozemci vyhráli, se chlapec ztratil v davu, takže jméno nejmladšího olympijského vítěze zůstalo neznámé. Atletické soutěže se konaly v nevyhovujících podmínkách na louce v Boulogneském lesíku, vítězové dostávali místo medailí věcné ceny, které Jiří Stanislav Guth-Jarkovský označil jako „jarmareční brak“. Organizační zmatky ovlivnily například maratón: švédský běžec Erwin Fast ztratil skoro půlhodinu, když ho policista dohlížející na trať poslal špatným směrem.
Letní olympijské hry 1904 Cílovou pásku maratónského běhu protrhl jako první Američan Fred Lorz a prezidentova dcera Alice Rooseveltová mu předala cenu pro vítěze. Vzápětí se ale přihlásili svědci, že se Lorz mezi 15. a 33. kilometrem vezl v automobilu svého trenéra. Běžec musel s ostudou všechna ocenění vrátit a původně dostal doživotní distanc; vyšlo však najevo, že se před nástupem do vozu ze závodu řádně odhlásil a jeho doběh na stadion byl spíš pokusem o vtip než podvodem, byl proto nakonec omilostněn. Vítězem byl proto vyhlášen druhý v cíli Thomas Hicks, ačkoli i jeho výkon je sporný. Těsně před stadionem zkolaboval a trenér mu na vzpamatování podal směs vajec, koňaku a strychninu: jedu, který v malých dávkách zvyšuje motorickou činnost. Hicks dorazil do cíle polomrtvý a slavnostního vyhlášení vítězů se mohl zúčastnit až druhého dne.
Z dnešního hlediska byly skandální také tzv. Antropologické hry, při kterých soutěžili v olympijských disciplínách příslušníci přírodních národů, účastnící se právě probíhající světové výstavy. Tehdejší publikum ovšem na nich nic pohoršujícího nevidělo, naopak chabé výkony, kterých dosahovali naprosto netrénovaní „závodníci“, byly vážně pokládány za vědecký důkaz nadřazenosti bílé rasy. Letní olympijské hry 1908 Pořádání olympiády bylo původně přiřčeno Římu, ale v dubnu 1906 došlo ke katastrofální erupci Vesuvu, po které Italové neměli peníze ani náladu na pořádání her a přenechali je proto Londýnu jako dalšímu uchazeči.
Finské velkoknížectví, které bylo v letech 1809–1917 autonomní součástí Ruské říše, soutěžilo na olympiádě samostatně, ale nesmělo používat svoji vlajku. Podobně Irsko soutěžilo odděleně od Velké Británie v pozemním hokeji a pólu, ale také bez vlastní vlajky. náhled|vlevo|Pólo (ilustrační obrázek) V běhu na 400 m byl americký vítěz John Carpenter diskvalifikován kvůli blokování britského atleta manévrem, který byl v mezích pravidel v USA, ale zakázán britskými pravidly, podle nichž se závodilo. Závod měl být nejprve opakován, ale nakonec získal bez dodatečného závodu zlatou medaili britský závodník Wyndham Halswelle.
Hry byly vůbec poznamenány nezdravou rivalitou mezi domácími a Američany. Začalo to už při slavnostním zahájení: když americká výprava nastoupila na White City Stadium, všimla si, že mezi vlajkami účastnických států chybí ta jejich. Na protest americký vlajkonoš Ralph Rose nepozdravil podle tehdejšího zvyku královskou lóži skloněním zástavy. Později to vysvětlil tak, že americká vlajka se neskloní před žádným monarchou.
Letní olympijské hry 1912 Dvojnásobný americký olympijský vítěz Jim Thorpe byl diskvalifikován. Byly mu odebrány zlaté medaile za vítězství v desetiboji a pětiboji poté, co vyšlo najevo, že před třemi lety hrál profesionálně baseball. Ze solidarity k němu stříbrný medailista v desetiboji, Hugo Wieslander, odmítl přijmout zlatou medaili. Zlaté medaile byly vráceny rodině až v roce 1983, třicet let po jeho smrti.
V průběhu maratónského běhu zemřel na dehydrataci a přehřátí organismu portugalský závodník Francisco Lázaro.
Letní olympijské hry 1916 V roce 1916 se olympiáda měla konat v Berlíně, ale byla zrušena kvůli právě probíhající 1. světové válce.
Letní olympijské hry 1920 Olympiáda měla být původně v Budapešti, ale protože Rakousko-Uhersko bylo spojencem Německa za 1. světové války, tak se hry nakonec uskutečnily v Antverpách. Některé státy (Rakousko, Bulharsko, Německo, Maďarsko a Turecko) nebyly pozvány na olympiádu se zdůvodněním, že jsou nástupnickými státy velmocí, které prohrály 1. světovou válku.
Ve finále fotbalového turnaje proti domácí Belgii opustila ve 35. minutě za stavu 0:2 československá fotbalová reprezentace hřiště na protest proti nespravedlivým verdiktům rozhodčího Johna Lewise. V následné potyčce roztrhali belgičtí diváci československou vlajku. Čechoslováci byli z turnaje vyloučeni a přišli tak o stříbrné medaile.
Letní olympijské hry 1924 Německo opětovně nebylo pozváno na olympiádu. Otazníky vznikly také okolo účasti Ruska, které zastupoval v MOV aristokrat Lev Urusov, žijící v emigraci. Ten navrhl vytvoření dvou reprezentací: jednu by tvořili sportovci sovětského Ruska a druhou bílí emigranti. Plán byl ale zamítnut.
Favorit závodu na 100 metrů Eric Liddell odmítl nastoupit k rozběhu, protože mu jeho náboženské přesvědčení nedovolovalo sportovat v neděli. Místo toho se přihlásil k závodu na 400 metrů a získal v něm zlatou medaili. Hugh Hudson natočil o Liddelově účasti na olympiádě film Ohnivé vozy.
Letní olympijské hry 1928 Nevoli publika vzbudil závěr běhu žen na 800 metrů, v němž se závodnice hroutily vyčerpáním. Skandál nahrál hlasům, že ženský organismus není uzpůsoben pro vytrvalostní běhy, takže osmistovka byla z programu her vyřazena až do roku 1960.
Československý boxer Jan Heřmánek ve finále střední váhy jasně dominoval nad italským soupeřem Pierem Toscanim, rozhodčí však vyhlásili vítězem Itala. Protestující diváky musela rozhánět policie, amsterdamský list Algemmen Handelsblad přinesl zprávu o Heřmánkově vítězství, protože reportér pokládal výsledek za tak jasný, že ani nepočkal na oficiální verdikt.
Letní olympijské hry 1932 Devítinásobný olympijský vítěz Paavo Nurmi nemohl startovat na olympiádě, protože byl prohlášen za profesionála. Hlavními strůjci zákazu byli švédští funkcionáři, zejména Sigfrid Edström. Ten tvrdil, že Nurmi v určitém případě dostal příliš mnoho peněz jako náhradu za své cestovní náklady. Přes prosby účastníků maratónu nemohl Nurmi soutěžit na olympiádě.
Bertil Sandström byl členem švédského týmu, který získal stříbrné medaile v drezuře. Byl obviněn z nepovoleného povzbuzování koně, ale tvrdil, že šlo o zvuky vydávané vrzajícím sedlem.
Stanisława Walasiewiczová z Polska vyhrála stovku ve světovém rekordu. Až po její smrti v roce 1980 vyšlo najevo, že měla mužské pohlavní orgány.
Letní olympijské hry 1936 Poté, co byl jako dějiště olympiády vybrán Berlín, se dostal k moci nacistický režim. Adolf Hitler hry považoval za svou olympiádu a příležitost ukázat sílu po prohrané 1. světové válce. Řada významných politiků a institucí vyzvala k bojkotu olympiády. Španělsko se rozhodlo hry bojkotovat a uspořádat alternativní olympiádu, nicméně ještě před jejím zahájením vypukla ve Španělsku občanská válka. Svoji reprezentaci nevyslal ani Britský mandát Palestina. Němci nepozvali na hry litevské sportovce kvůli územnímu sporu obou zemí o přístav Klajpeda. Irsko se nezúčastnilo, protože katolíci a protestanti se nedohodli na společné reprezentaci.
Spojené státy americké chtěly nejprve olympiádu bojkotovat, ale nakonec se rozhodly, že se zúčastní. Nacistická propaganda podporovala pojetí „árijské rasové nadřazenosti“. Nacisté se Američanům vysmívali, že je reprezentují sportovci „podřadné rasy“. Ale nakonec sportovci tmavé pleti získali pro Spojené státy americké jedenáct zlatých medailí, přičemž čtyři z nich vybojoval Jesse Owens.
Koulařka Lili Henochová a výškařka Gretel Bergmannová byly krátce před hrami vyřazeny z německé reprezentace. Objevily se protesty, že důvodem nebyl pokles formy, ale židovský původ obou závodnic. (Místo Bergmannové nastoupila Dora Ratjenová a získala čtvrté místo. Dva roky po olympiádě vyšlo najevo, že Dora Ratjenová je ve skutečnosti muž Hermann Ratjen.) Aby nacisté otupili hrot kritiky, povolali do týmu olympijskou vítězku v šermu z roku 1928 Helene Mayerovou (byla Židovka jen po otci), která žila od Hitlerova nástupu k moci v USA. Mayerová, zřejmě z obavy o osud příbuzných, které zanechala v Německu, svolila a vybojovala stříbrnou medaili. Po hrách se zase vrátila do Ameriky, kde prožila zbytek života.
Francouzští olympionici na zahajovacím ceremoniálu použili pozdrav, který se podobal nacistickému pozdravu. Mohl to ale být olympijský pozdrav, který je podobný, protože oba jsou založeny na římském pozdravu.
Ve finále cyklistického sprintu německý závodník Toni Merkens fauloval nizozemského reprezentanta. Místo diskvalifikace dostal Merkens pokutu 100 říšských marek a obdržel zlatou medaili.
Dva atleti židovského původu, Sam Stoller a Marty Glickman, byli v den soutěže vyřazeni z amerického družstva, které mělo běžet štafetový běh na 4 × 100 m. Vznikly spekulace o tom, že Američané nechtěli ztrapnit Hitlera tím, že získají zlaté medaile atleti židovského původu.
Ve čtvrtfinále fotbalového turnaje porazila peruánská fotbalová reprezentace Rakousko 4:2 po prodloužení. Po zápase podali Rakušané protest, že peruánští příznivci jejich hráče rozptylovali, uráželi a po čtvrtém gólu dokonce vtrhli na hřiště s noži a revolvery. Bylo proto nařízeno opakování zápasu s vyloučením veřejnosti. Peruánci toto rozhodnutí označili za nespravedlivé a celá peruánská výprava se okamžitě vrátila do vlasti. Za solidarity s nimi opustili dějiště her také Kolumbijci. Argentina a Mexiko oznámily stejný úmysl, ale pak si to rozmyslely. Německou ambasádu v Limě napadl rozzuřený dav, přístavní dělníci v Callau odmítli vykládat německé lodě.http://www.theguardian.com/sport/blog/2011/nov/24/forgotten-story-football-1936-olympics
Letní olympijské hry 1940