Özer, celým jménem Cchering Özer (též Tsering Woeser, tibetsky: ཚེ་རིང་འོད་ཟེར་; čínsky: 唯色, pinyin: Wéisè, čínské jméno: , pinyin: Chéng Wénsá) je tibetská básnířka, spisovatelka a esejistka.
Angažuje se za záchranu tibetského kulturního dědictví. Píše v čínském jazyce. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny, japonštiny, španělštiny, katalánštiny, polštiny, češtiny a tibetštiny. Přispívá do zahraničních novin o aktuálním dění v Tibetu. Získala několik mezinárodních literárních ocenění.
Život Narodila se 21. července 1966 ve Lhase tibetské matce a otci, který měl smíšený původ. Jeho otec, dědeček Özer, byl důstojníkem v armádě čínské Národní strany (Kuomintang) a při svém působení se dostal do tibetských oblastí provincie S’-čchuan (Kham), kde se usadil. Otec Özer, známý pod svým tibetským jménem jako Cchering Dordže (Tsering Dorje; Wylie: tshe ring rdo rje), se ve velmi mladém věku připojil k Čínské lidové osvobozenecké armádě při její invazi do Tibetu v roce 1950 a z rodného Khamu se dostal do Lhasy. Tam poté sloužil jako vysoký důstojník čínské armády. Několik let po narození Özer se rodina vrátila zpět do Khamu, do městečka Ta’u (Wylie: rta’u; čínsky Tao-fu 道孚; pinyin: Dàofú) v Tibetské autonomní prefektuře Kardze (Wylie: dkar mdzes.; čínsky Kan-c’ 甘孜; pinyin Gānzĭ).
Po dokončení střední školy Özer vystudovala čínskou literaturu na Jihozápadním institutu národnostních menšin (西南民族学院; pinyin: Xinan minzu xueyuan; nyní se jedná o univerzitu) v hlavním městě provincie S‘-čchuan Čcheng-tu, kde promovala v roce 1988. Hned poté nastoupila do redakce místních novin v prefektuře Kardze, odkud se ale brzy přesunula do Lhasy, kde byla zaměstnaná v Kulturním svazu Tibetu (西藏文联; pinyin: Xizang wenlian) jako spisovatelka.
Do Lhasy přijela v době, kdy stále platilo stanné právo po velkých protestech z března 1989, což ji hluboce ovlivnilo. Začala si uvědomovat nejen komplikované etnické vztahy mezi Číňany a Tibeťany, ale také míru vlastní sinizace – přestože v dětství doma mluvili místním dialektem tibetštiny, celé její vzdělání probíhalo v čínštině.
Zpočátku Özer začala publikovat poezii, později se ale přiklonila k formě subjektivně laděných esejí. Ty v roce 2003 publikovala v knižní podobě pod názvem Zápisky z Tibetu (西藏笔记; pinyin: Xizang biji). V Tibetu odmítli knihu vydat, proto ji nakonec publikovalo liberálnější nakladatelství ve vzdáleném Kantonu. Ve chvíli, kdy se Zápisky z Tibetu dostaly do rukou jejím nadřízeným ve Lhase, se však spustila smršť kritiky a kniha byla rychle zakázaná. Po vlně kritiky ze strany vysokých představitelů oficiálních institucí byla Özer potrestaná výpovědí ze zaměstnání a vyhoštěním z Tibetu. Uchýlila se do Pekingu, kde ji podpořil nezávislý čínský intelektuál, spisovatel a kritik čínské politiky v Tibetu Wang Li-siung (王力雄; pinyin: Wang Lixiong), za nějž se později provdala. Stala se tak jednou z nejznámějších představitelek disentu v Číně a svou situaci sama popisuje jako „spirituální exil“. Do Tibetu se stále vracela, díky čemuž mohla přímo na místě dokumentovat tibetské protesty proti čínské vlády na jaře 2008, které vypukly v souvislosti s konáním letních Olympijských her v Pekingu v srpnu 2008. Od té doby je vystavena trvalému monitoringu ze strany čínských autorit, v publikační činnosti však neustala. Své čínsky psané knihy publikuje na Tchaj-wanu a postupně provozovala několik blogů, které v průběhu let přesunula na zahraniční servery. Dodnes je jedním z klíčových zdrojů informací o dění v Tibetu a její texty jsou překládány do angličtiny, japonštiny a dalších jazyků včetně tibetštiny. Stala se tak přední představitelkou tibetského disentu, spolupracuje s Hlasem Tibetu, Rádiem svobodná Asie, exilovým literárním webem High Peaks Pure Earth a s řadou významných osobností tibetského exilu i čínského disentu. Čínská vláda jí opakovaně odmítla vydat pas a umožnit jí vycestování do zahraničí.
Dílo V roce 1999 vydala Özer svoji první sbírku básní nazvanou Tibet tam nahoře (西藏在上; pinyin: Xizang zai shang). Další knihou byla v roce 2003 vydaná a posléze zakázaná sbírka esejí Zápisky z Tibetu. Krátce nato dokončila cestopis, který pojmenovala Purpurově červená mapa (紫红色的地图; pinyin: Zihongse de ditu), podle základní barvy tibetského buddhismu – barvy klášterních zdí a mnišských rouch. Publikace vyšla roku 2003 nejprve na Tchaj-wanu a v následujícím roce ji mělo vydat i čínské vydavatelství spadající pod ministerstvo kultury a cestovního ruchu, po skandálu se Zápisky z Tibetu byla však i tato druhá kniha zakázaná. Paradoxně přechod k otevřenému disentu otevřel Özer cestu k další publikaci, na níž začala pracovat s podporou Wang Li-siunga. V pozůstalosti svého otce našla zcela unikátní soubor fotografií, které pořídil v prvních týdnech Kulturní revoluce, jež vypukla ve Lhase krátce poté, co se Özer narodila. Fotografie zachycovaly řádění Rudých gard i organizované masové akce, při nichž mobilizovaný tibetský lid spolu s radikalizovanou mládeží, která do Tibetu dorazila z čínského vnitrozemí, ničil tibetské náboženské objekty a vzácné kulturní artefakty a při veřejných kritických schůzích, v tibetštině známých jako thamdzing (Wylie: ’thab ’dzing; čínsky 批斗; pinyin: pidou) vláčel ulicemi „vyšší elementy“, neboli představitele feudálních a náboženských elit. Tyto fotografie poskytují naprosto jedinečné a jinde nedochované přímé svědectví toho, co se ve Lhase dělo během Kulturní revoluce. Özer na materiálu pracovala několik let, věnovala se skutečnému historickému bádání, sbírala prameny a pořizovala rozhovory s pamětníky. Věděla, že tento materiál nikdy nebude moci v Číně zveřejnit, a že jakákoli publikace v zahraničí by pro ni měla vážné důsledky, pokud by stále byla zaměstnaná v oficiální čínské instituci. Její odsouzení za Zápisky z Tibetu jí tak do značné míry usnadnilo rozhodnutí, jak s materiálem naložit. Díky tomu v roce 2006 vyšla na Tchaj-wanu první kniha nazvaná čínsky „Ša-ťie“ (杀劫; pinyin: Shajie), což lze doslovně přeložit jako „vraždění a rabování“, zároveň se však jedná o fonetický přepis tibetského slova „sardže“ (Wylie: gsar brje), jednoho z výrazů pro „revoluci“. Základem této publikace jsou zmíněné fotografie s obsáhlým komentářem, který objasňuje pozadí Kulturní revoluce a dění ve Lhase během první fáze řádění Rudých gard do převzetí moc armádou. Özer vysvětluje, jak se průběh jedné z nejtragičtějších epizod moderní čínské historie pod vedením Mao Ce-tunga v Tibetu lišil od zbytku Čínské lidové republiky a představuje hlavní osobnosti, které ovlivňovaly vývoj Tibetu od zavedení tzv. „demokratických reforem“ po potlačení tibetského povstání v roce 1959 až do doby po konci Kulturní revoluce. Kniha, která v roce 2020 vyšla anglicky pod názvem Forbidden Memory: Tibet During the Cultural Revolution, tak představuje zásadní badatelský přínos ke studiu Tibetu a Čínské lidové republiky mezi lety 1966–1978. Společně s fotografickou publikací vyšla na Tchaj-wanu ve stejném roce (2006) také kniha rozhovorů s pamětníky nazvaná Paměť Tibetu (西藏记忆; pinyin: Xizang jiyi), jedinečný počin orální historie, kdy Özer díky svému původu, konexím a znalosti prostředí získala vzácné nahrávky vyprávění lidí převážně z generace jejího otce, očitých svědků dění z doby Kulturní revoluce, jak těch kteří byli jejími oběťmi, tak i těch, kteří byli součástí mobilizovaných davů, nebo je dokonce z pozice stranických kádrů vedli. Özer tak světu zprostředkovala do té doby nevídaný vhled do dění v Tibetu, do něhož se sama narodila, a ukazuje mnohem komplikovanější a rozporuplnější obraz než jakákoli dřívější svědectví nebo vnější pozorování.
Všechny další knihy už potom byly publikovány výhradně na Tchaj-wanu (s několika publikacemi v Hongkongu).
Do povědomí světové veřejnosti se Özer dostala po tibetských protestech v roce 2008, kdy dokázala přes svoje kontakty a později i osobní svědectví zprostředkovat informace z hermeticky uzavřeného Tibetu. Na Tchaj-wanu publikovala nejprve knihu nazvanou Řev sněžného lva v roce krysy: Kronika tibetských protestů v roce 2008 (鼠年雪狮吼: 2008年西藏事件大事记; pinyin: Shu nian xueshi kong: 2008 nian Xizang shijian da shiji) a později ještě sbírku sesbíraných skutečných příběhů Tibet, 2008. V té době také začalo vycházet víc překladů jejích knih do jiných jazyků, hlavně angličtiny, japonštiny, francouzštiny a tibetštiny. V mnoha jazycích vycházely především politické komentáře, včetně textů k protestům z roku 2008 nebo později k problematice sebeupalování v Tibetu. Kromě toho vyšlo v překladech do různých jazyků několik výborů poezie (včetně české sbírky básní přeložených z anglického výboru pod názvem Tibet srdce, Tibet mysli). Donedávna byl prakticky jediným prozaickým literárním dílem Özer dostupným v jiném jazyce než čínštině český překlad Zápisků z Tibetu (2015), v lednu 2026 pak vychází sbírka esejí proložených básněmi v angličtině (Ocean, as Much as Rain).
V roce 2011 získala nizozemské ocenění Prince Claus Award a roku 2013 ocenění ministerstva zahraničí USA International Women of Courage Award. 西藏在上 [Tibet tam nahoře], sbírka básní z období let 1986–1999, (ČLR, 1999) 西藏笔记 [Zápisky z Tibetu], lyrické a narativní eseje, (ČLR, 2003) 絳紅色的地圖 [Purpurově červená mapa], cestopisné eseje, (Taiwan, 2003) 杀劫 [Vraždění a rabování], vzpomínky a komentáře na Kulturní revoluci v Tibetu, (Tchaj-wan, 2006) 西藏记忆 [Paměť Tibetu], výpovědi účastníků Kulturní revoluce v Tibetu, (Tchaj-wan, 2006) 名为西藏的诗 [Báseň jménem Tibet], lyrické a narativní eseje, (Tchaj-wan, 2006) 念珠中的故事 [Vyprávění tibetských korálků], sbírka příběh, (Hongkong, 2007) 看不见的西藏 [Neviditelný Tibet], sbírka blogů s fotografiemi, (Tchaj-wan, 2008) 鼠年雪狮吼-2008年西藏事件大事纪 [Řev sněžného lva v roce krysy], o událostech ve Lhase a Tibetu v roce 2008, (Tchaj-wan, 2009) 雪域的白》[Bílá Země sněhů], poezie, (Tchaj-wan, 2009) 西藏:2008 [Tibet: 2008], svědectví, (Tchaj-wan, 2011) 图伯特这几年：听说西藏之二 (Tchaj-wan, 2012) 西藏火凤凰 [Tibetský ohnivý fénix], svědectví, (Tchaj-wan, 2015) 乐土背后 [Odvrácená strana ráje], komentáře, (Tchaj-wan, 2016) 绛红废墟 [Purpurově čevené ruiny], sbírka blogů s fotografiemi, (Tchaj-wan, 2017) 无间空白 [Nekonečné prázdno], orální historie a rozhovory, (Tchaj-wan, 2018) 阿尼玛卿，阿尼玛卿[Amňe Mačhen, Amňe Mačhen], poezie, (Tchaj-wan, 2020) 疫年记西藏 [Tibet v roce pandemie], eseje a básně, (Tchaj-wan, 2021) 疫 [Mor], poezie, (Hongkong, 2024) 拉萨烈日下 [Pod žhavým lhaským sluncem]. (Tchaj-wan, Hongkong, 2024)
Překlady do češtiny Özer. Posílám vzkaz Tibetu. Přel. Olga Lomová. Literární noviny 16.13 (2005): 6. Print. Woeser, Tsering. Tibet srdce, Tibet mysli. Přel. Karla Vrátná a Olga Lomová. PEN Praha: Praha, 2014. Woeser, Tsering. Živé pochodně Tibetu - hanba světa : sebeupalování v Tibetu. Přel. Alan Beguivin. Praha: Olga Krylová, 2014. Print. Özer, Cchering. Zápisky z Tibetu. Přel. Kamila Hladíková. Praha: Verzone, 2015. Print.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Blog Özer České překlady z blogu Özer
Kategorie:Tibetští básníci Kategorie:Čínské básnířky Kategorie:Signatáři Charty 08 Kategorie:Tibetští spisovatelé Kategorie:Blogerky Kategorie:Nositelky Mezinárodní ceny ženské odvahy Kategorie:Buddhismus a ženy Kategorie:Básníci tvořící čínsky Kategorie:Umělci Čínské lidové republiky Kategorie:Čínští aktivisté Kategorie:Narození v roce 1966 Kategorie:Narození 21. července Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy