náhled|upright=1.0|Václav Prachner, Alegorie Vltavy (kašna Terezka) na Mariánském náměstí
Prachner je příjmení rozvinuté rodiny architektů, sochařů a řezbářů, která pocházela z Horní Falce a působila v Praze od roku 1730 do poloviny 19. století.
První generace Richard Jiří Prachner (1705 Gimpertshausen, Horní Falc – 22. května 1782 Praha) byl sochař a řezbář, který se roku 1730 usadil v Praze. V roce 1731 se stal měšťanem staroměstským. Mezi jeho práce patří čtyři dvojice andílků na bočních oltářích kostela Narození Páně v areálu Pražské Lorety, dřevěné plastiky oltáře kostela Všech svatých v Uhřiněvsi (1745), hlavní oltář kostela Všech svatých na Pražském hradě (1750), boční oltáře v dominikánském kostele svatého Jiljí na Starém Městě. Kolem poloviny osmnáctého století vytvořil dřevořezby do kostela v Lánech. Pracoval v dalších kostelech na Starém Městě pražskémVlček (díl 1, 1996), s. 632 a také v kostele svatého Prokopa v Sázavském klášteře.
Druhá generace Antonín Prachner († 1787?Horová (1995), s. 642 Praha) byl architekt a stavitel, syn Richarda Jiřího Prachnera, který navrhoval například roku 1773 fasády univerzitních domů v Celetné ulici 16 (Dům Stockhaus čp. 560) a 20 (Buquoyský palác čp. 562) Valentin Prachner (15. února 1731 Praha – 1810? tamtéž) byl sochař, syn Richarda Jiřího Prachnera Petr Prachner (20. října 1744 nebo 1747, Praha – 5. března 1807, Praha) byl český pozdně barokní sochař a řezbář. Jeho otcem byl Richard Jiří Prachner, synem pak Václav Prachner Jan Josef Prachner (1748–1792) byl architekt, který roku 1777 upravoval pavlánský klášter a Kostel svatého Salvátora v Salvátorské ulici. Je autorem rokokové přestavby Libeňského zámku
náhled|upright=1.3|Václav Prachner: Náhrobek biskupa Thuna v Košířích
Třetí generace Václav Prachner (17. září 1784 Praha – 3. dubna 1832 Praha) byl sochař období klasicismu, syn Petra Prachnera. Autor kašny „Terezky“, pomníku Leopolda Thuna na Malostranském hřbitově v Košířích a náhrobku hraběnky Marie Anny z Unwerthu u kostela sv. Ondřeje v Pohledu
Sbírky V ateliéru třígenerační dynastie Prachnerů se dochovala početná sbírka sochařských modelů a hliněných či sádrových forem, které z větší části převzaly do svých sbírek Národní galerie v Praze a Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
Reference
Literatura BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství baroku v Čechách. Plastika 17. a 18. věku, Praha 1958. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, in: idem (ed.), Dějiny českého výtvarného umění II/2, Od počátků renesance do závěru baroka, Praha 1989, s. 711-751. BLAŽÍČEK, Oldřich J. Umění baroku v Čechách, Praha 1971. HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [Díl 2.], N-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995. s. 642–643. ISBN 80-200-0536-6. NEUMANN, Jaromír. Český barok, Praha 1968, 2. vyd. 1974. Ottův slovník naučný, heslo Prachner. Sv. 20, str. 535 Ottův slovník naučný nové doby, heslo Prachner. Sv. 9, str. 67 TOMAN, Prokop H. Nový slovník československých výtvarných umělců. II, L-Ž, Ostrava 1993. ISBN 80-900648-4-1. VLČEK, Pavel a kol., Umělecké památky Prahy 1–3. Praha: Academia 1996–2000 (rejstříky) ISBN 80-200-0538-2.
Externí odkazy Prachnerové na Kdo byl kdo (Libri)
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Barokní architekti Kategorie:Barokní sochaři