Tlakové útvary jsou v meteorologii základní charakteristické objekty tlakového pole. Na synoptických meteorologických mapách je charakterizuje průběh izobar, či izohyps, a to, zda je v nich tlak vzduchu vyšší nebo nižší než v jejich okolí.
Rozdělení Tlaková výše čili anticyklóna představuje jakýsi „vrcholek“ tlaku, který se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Maximum je označeno písmenem „V“ (v angličtině a němčině "H"). Pohyb vzduchu kolem tlakové výše se na severní polokouli děje ve směru hodinových ručiček. Hřeben nebo výběžek vysokého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u anticyklóny. Tlaková níže čili cyklóna je „prohlubeň“ tlaku, která se projevuje aspoň jednou uzavřenou izobarou. Minimum je označeno písmenem „N“ (v angličtině "L", v němčině "T"). Pohyb vzduchu kolem tlakové níže se na severní polokouli děje proti směru hodinových ručiček. Brázda nízkého tlaku nevytváří izobary uzavřené, ale obvykle zakřivené. Směr pohybu vzduchu je obdobný jako u cyklóny.Novák, M., Meteorologie a ochrana prostředí. Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 38 nn.
Pravidelný výskyt Tlakové pole se silně mění, často nepravidelně. Přesto lze zprůměrováním mnoha hodnot vysledovat jisté pravidelnosti, a to celoroční (permanentní) a sezónní. Mezi celoroční patří pás nízkého tlaku podél rovníku, tlakové výše (anticyklóny) v oblasti azorských a havajských ostrovů a tlakové níže (cyklóny) v oblasti Islandu a Aleut. Na severní polokouli se v zimě vyskytuje kanadská a zejména sibiřská tlaková výše, v létě íránská a severoamerická tlaková níže.Novák, M., Meteorologie a ochrana prostředí. Úvod do meteorologie a klimatologie, str. 40 n.
Odkazy Reference
Literatura
Související články Atmosférická fronta
Kategorie:Meteorologické jevy