náhled|Váza s bohyní Ištar (2. tisíciletí př. n. l.), původ Mezopotámie, nyní Louvre Chrámová prostituce, v novějších zdrojích též kultovní prostituce, byla starověká forma kultovního pohlavního styku chrámových služebnic, která se od svého vzniku v Mezopotámii okolo roku 2 300 př. n. l rozšířila po starověkém Předním východu. Posvátné kněžky tohoto kultu se nazývaly hieroduly.
Chrámová prostituce se odlišuje od nekultovní (profánní) prostituce, jejímž cílem je získání protihodnoty za sexuální službu.
Současný vědecký výzkum nepovažuje existenci starověké chrámové prostituce za jednoznačně prokázanou.
Písemné zmínky Bible opakovaně zmiňuje chrámovou prostituci ve starověkých kultech. Knihy králů opakovaně uvádějí, že tato praxe byla běžná i v jiných kultech, například v 1. Knize královské 14:24 a 2. Královské 23:7. Podle Deuteronomia 23:18 je tato tradice izraelskému lidu výslovně zakázána.
Chrámová prostituce je navíc výslovně zmíněna pouze v řeckých textech. Hérodotos (Dějiny 1.99) uvádí, že babylonská žena v perském období se musela jednou za život oddat cizímu člověku za peníze na počest bohyně Mylitty. Podle Strabóna, Athenaea a Pindara existovala prostituce chrámových otroků v Řecku v Afroditině chrámu v Korintu. Strabón, Ovidius a Diodoros popisují hieroduly v kultu Afrodity Eryxské na Sicílii, který měl údajně vliv až do Říma.
Moderní interpretace Výklad kultovní soulože je nejasný, je předmětem diskusí vědců. Praxe pohlavního aktu spojeného s rituálem, která měla sloužit k udržování a znovuobnovování plodnosti. a k uchování božského řádu světa, existovala ve většině starých loveckých a zemědělských kultur a civilizací. Předpokládá se její rituální charakter s tím, že kultovní zdůvodnění není jasné .
Na vědecké konferenci na téma Chrámová prostituce ve starověku, která byla konána v roce 2009, se často poukazovalo na fakt, že v minulosti byla chrámová prostituce často prokazována „důkazy kruhem“; předpoklad její existence v daném místě (považovaný za jistý) měl prokazovat její výskyt v jiných oblastech. To bylo konstatováno v příspěvcích týkajících se kultu sumerské bohyně Ištary, stejně tak jako při posuzování výskytu chrámové prostituce v oblastech dnešního Izraele či Egypta. Příspěvky shodně nepovažovaly existenci starověké chrámové prostituce za jednoznačně prokázanou, s výjimkou Indie (kde i přes zákazy přetrvává).
Kultovní prostituce v jiných oblastech
Za prokázanou a dosud existující se považuje chrámová prostituce v Indii. Dévadasí byla dívka, kterou rodiče svěřili do chrámu a tam ji vychovávali. I později zůstávala v těsné blízkosti chrámu a měla sexuální vztahy s různými partnery, často včetně kněží, ale i patronů zvenčí, kteří do chrámu přinášeli dary a na oplátku jim bylo dovoleno mít sex s dévadasí. Autorka příspěvku na vědecké konferenci, která se tématem zabývala však podotkla, že dévadasi měla zpravidla jen jednoho partnera. I přes existenci zákonných zákazů se indické úřady (jmenovitě státu Karnátaka) problematice „systému dévadasí“ musí věnovat.
Mimo oblast antického Středozemí a Blízkého východu existovala kultovní prostituce v Indonésii (Mount Kemukus), Nepálu a Japonsku. Zmínky naznačující její možnost se vyskytují ve zprávách o kultuře Mayů a Inků.
V moderní západní civilizaci je obdoba chrámové prostituce uváděna v souvislosti s některými sektami.Např.
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Děti Boží
Kategorie:Náboženské způsoby a chování Kategorie:Prostituce