Jan Škoda (2. května 1896, SmíchovMatriční záznam o narození a křtu při farnosti sv.Václava na Smíchově v Praze – 17. listopadu 1981, Praha) byl český divadelní režisér, ředitel, dramaturg a herec. Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S. K. Neumanna.

Život

Studium Po maturitě v roce 1914 na reálném gymnáziu v Praze pokračoval po první světové válce v dalším studiu na Českém vysokém učení technickém a současně na dramatickém oddělení konzervatoře v Praze (1920–1923).Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 516

Na konzervatoři byl žákem profesora Jaroslava Hurta, ve dvacátých letech spolu s dalšími mladými posluchači a absolventy třídy J. Hurta hrál v holešovické Legii malých v mimoškolních veřejných představeních. Práce v tomto studiu se zúčastnili rovněž např. Jiřina Šejbalová, František Salzer, Jiří Frejka, Erik A.Saudek, Bohuš Záhorský, František Muzika, František Zelenka, Jaroslav Ježek, Saša Machov a další.Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86.

Jako student konzervatoře se stal v roce 1921 elévem činohry Národního divadla a vystupoval zde v menších rolích až do roku 1924.

Režisér a ředitel Následně působil jako režisér v divadle v Košicích (1924–1926), ve Východočeském divadle (režisér, šéf činohry 1926–1928), v Českých Budějovicích (1928–1929)Josef Tomeš: Český biografický slovník XX. století III, s. 272 a od roku 1930 do roku 1937 jako šéf činohry a režisér v ostravském Národním divadle moravskoslezskémKulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 2, s. 400. (s výjimkou sezóny 1931/1932 strávené ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde zastával pozici šéfa české činohry).Kolektiv autorů: Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000, s. 443.

V letech 1937–1939 byl šéfem činohry a režisérem Zemského divadla v BrněKolektiv autorů: Postavy brněnského jeviště I. Brno, 1984, s. 341. a od konce roku 1939 se vrátil do NDM v Ostravě jako šéf činohry a režisér, v letech 1940–1942 byl jeho ředitelem.Kolektiv autorů: Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava, 1999, s. 145

Za okupace byl v roce 1942 zatčen, Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490 avšak následně propuštěn a zbaven funkce ředitele.

Od roku 1943 pracoval v Nezávislém divadle, Intimním divadle a režíroval pohostinsky v divadle Uranie. V květnu 1945 založil spolu s dalšími ostravskými divadelníkyJindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, . Karlem Paloušem a scénografem Janem Sládkem v Praze „Malé realistické divadlo“ a stal se jeho ředitelem. Divadlo sídlilo v sále v malostranské Umělecké besedě.

Jan Škoda chtěl připojit k divadlu jako pobočnou scénu i Divadlo satiry a toto se stalo v sezóně 1945/1946 jeho formální součástí. V září 1945 přestěhoval své divadlo do bývalého Švandova divadla a nové divadlo působilo pod jménem „Realistické divadlo“. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 33–34, 36–37, Do souboru byli angažováni například Jiří Dohnal, Bohuš Záhorský a Jiřina Petrovická. Dramaturgem divadla se stal E. A. Saudek, známý překladatel děl W. Shakespeara.

V letech 1950–1951 byl režisérem činohry v Národním divadle v Praze. V Národním divadle spolupracoval výhradně s divadelním scénografem Františkem Tröstrem, kterého často zval i později ke spolupráci na svých inscenacích do Vinohradského divadla.

Od roku 1951 působil jako umělecký šéf a režisér v Divadle československé armády (od října 1954 jako Ústřední divadlo československé armády), a to až do svého odchodu na odpočinek (1960).

Nejen divadlo Ještě před druhou světovou válkou se stal členem KSČ. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 83, V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1 Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli. Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu. V březnu 1948 byl členem představenstva přípravného výboru pro Sjezd národní kultury, který řešil poúnorové směřování kulturní politky ze stranického hlediska. Na tomto sjezdu (10.–11. dubna 1948) měl i projev. V dubnu 1948 byl členem kulturní komise Ústředního akčního výboru Národní fronty. Od prosince 1948 byl členem přípravného výboru Jiráskovské akce. Komunistickým režimem byl oceňován.

Ocenění 1948, 1951 Státní cena Klementa Gottwalda 1949 Řád 25. února 1948 50px|ř25ú 1954 titul národní umělec 1961 Řád republiky 50px|řr

Vybrané divadelní režie

Vybrané divadelní role 1923 A. Jirásek: Jan Hus, Stašek, Smolař, Národní divadlo, režie Karel Želenský 1923 V. Sardou: Cyprienna, První detektiv, Stavovské divadlo, režie Miloš Nový 1923 J. W. Goethe: Faust, Pátý tovaryš, ND, režie Vojta Novák 1923 B. Björson: Král, Maskovaný pán, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1923 Molière: Misantrop, Posel maršálského úřadu Francie, ND, režie Karel Dostal 1924 D. N. Fonvizin: Mazánek, Lokaj, Národní divadlo, režie Václav Vydra st. 1924 A. Jirásek: Jan Žižka, Hartneid z Lichtenštejna, ND, režie Vojta Novák 1924 L. N. Andrejev: Rozum, Třetí lékař, ND, režie Jaroslav Hurt

Osobnosti českého divadla o Janu Škodovi Vladimír Hlavatý Jan Škoda byl vynikající režisér realistické školy. Režisér – jak se říká koncepční, s přesnou představou o tvaru divadla. Měl smysl pro pravdivý realistický detail, ale také pro architektonickou výstavbu celku představení. Dělal u nás Gorkého Barbary tak nádherně, že si nedovedu představit lepší inscenaci této hry.Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 187–8 Vlasta Fabianová „Velkou událostí začátku padesátých let byla inscenace Othella v režii Jana Škody a ve výpravě Františka Tröstra.“

Odkazy Reference

Literatura Josef Balvín: Martin Růžek, Orbis, Praha, 1964, str. 33, 50, 51, 105–6 Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 146, 464, 516 Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86, 103, 213–4 František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 329 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 20, 33, 36–7, 66, 93, 129, 130, 148, 175, 219, 220, 246–8, 250, 256, 271, 275, 289, 301, 304, 306–7, 310, 340, 349, 372, 387, 411, 419, 426, 433, 445, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 30, 51, 115, 117, 137, 188, 194, 227, 325, 337–340, 350, 364, 443, 505, 527, 528, 533, 534. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 73, 102–3, 107–9, 222–3, 307, 313, Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 144 Kolektiv autorů: Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava : Národní divadlo moravskoslezské, 1999. 175 s. . S. 37–38, 145, 146. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 82, 176, 181, 245, 262, 265–6, 382, 385, 395–6, 399, 402, 486–8, 492–3, 515–6, 518, 521, 537, 553, 588, 597–8, 612, 620, 626–7, 635, 652, 660, 661, 665 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490 František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 258, 261, 263, 279, 280, 282 Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 2. svazek : M–Ž. 2. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 575 s. . S. 400. Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 223 Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 341–345. Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, 1975, vyd. Divadelní ústav, Praha, str. 166, 261 Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 68, 83, 85–7, 89, 91, 95, 103, 107, 115, 180–3, 194,

Alena Urbanová: Vítězslav Vejražka, Orbis, Praha, 1963, str. 48, 70, 96–8, 100 Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 182, Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 9, 51, 75, 81–2, Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 90, 157, 210–212, 214–5, 219, 221–5, 239, 302–3, Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 134, 136, 158–9, 189,

Externí odkazy

Jan Škoda v souborném katalogu Akademie věd ČR

Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Škoda, Vilém * 1857 s rodinou, otec Jana Škody

Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Čeští divadelní režiséři Kategorie:Čeští divadelní ředitelé Kategorie:Členové KSČ Kategorie:Signatáři Kupředu, zpátky ni krok! Kategorie:Laureáti Státní ceny Klementa Gottwalda Kategorie:Nositelé Řádu 25. února Kategorie:Českoslovenští národní umělci Kategorie:Nositelé Řádu republiky Kategorie:Režiséři Národního divadla Kategorie:Režiséři Národního divadla Brno Kategorie:Režiséři Národního divadla moravskoslezského Kategorie:Režiséři Divadla na Vinohradech Kategorie:Ředitelé Národního divadla moravskoslezského Kategorie:Čeští dramaturgové Kategorie:Čeští herci Kategorie:Čeští divadelní herci Kategorie:Herci Národního divadla Kategorie:Absolventi Pražské konzervatoře Kategorie:Narození 2. května Kategorie:Narození v roce 1896 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 17. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Umělečtí šéfové Divadla na Vinohradech